Dalibor Chatrný – Radoslav Kratina, 15. 12. 2011 – 20. 1. 2012

Dalibor chatrný, Radek Kratina

Dalibor Chatrný - Místa v prostoru
Přála bych si potkat prostor, ve kterém bydlí duše Dalibora Chatrného. Zcela jistě musí být v okolí Brna. Rozpoznat ho
by nebylo těžké, místo jmenovky by u zvonku svítilo razítko palce. Zlehka, jako když se list na stromu pohne, bych prostor
vdechla. Stála bych tiše jako v kostele, bála bych se hlasu ozvěny, tříštil by se o boční kaple z krychlí a kvádrů. Potom
bych opatrně zavřela dveře s množstvím malých okrouhlých dírek, překročila napnuté provázky na zápraží a sestoupila po
schodech z ohýbaného plechu. Cestou bych potkávala rozcestníky s nápisy ODNIKUD - NIKAM a NIKDE - NIC, překročila
několik překážek, přes které by přelézaly rozechvělé tahy Daliborovy tužky.

Na horizontu bych se ohlédla a zamávala čistým reliéfům drobných čtvercových oken. Na památku bych si odnesla paletu
bílých, smetanových, zašedlých a nažloutlých barev, které by rámovala černá tenká linka. Vím, že hned v sousedství by
se na mě smály mnohem výraznější barevné cákance, ale já bych už z ruky nepustila máslově bílé a šedé valéry ztišení
a hloubky.

Pomalu bych odcházela. Přes hraniční závoru bych si ještě prohlédla zamlženou rozmazanou krajinu Roberta Hliněnského,
zvlněná rozoraná pole hladkých objektů Františka Šenka, posbírala bych z prádelní šňůry usušené šátky a prostěradla
z grafik Ivana Chatrného. Vítr by snad ke mně z dálky přinesl útržky skladeb Aloise Piňose.

A potom, potom už bych se sem nejspíš nikdy nevrátila. Neměla bych odvahu.

Na stejném místě bych nalezla pouze základy. Stále stejné, velmi pevné a prověřené časem, ale v patře by asi pracovitá
a nepokojná duše Dalibora Chatrného vytvářela další prostor, nový začátek svých snů a vizí.

Dalibor Chatrný totiž odvahu začínat znovu má.


Radek Kratina - Jistota v proměnách
Myšlenka - dotyk - pohyb - změna - souznění v prostoru - opakování - jednoduchost. Pojmy, které tvoří hraniční kameny
na tvůrčí cestě Radka Kratiny.

Jeho výtvarná práce je prostoupena snahou o prolnutí dvou zdánlivě nesourodých světů - světa přísného řádu, systematičnosti a světa náhody a nahodilosti. První oblast utváří sám autor. Pro svá díla koncipuje a vytváří promyšlenou kombinaci několika opakujících se tvarů, které generují soustavy či spojnice geometrických prvků. Vzniklé segmenty se střídají v pravidelném rytmu. Svým objektům propůjčuje ráz střízlivosti, některé z nich odhmotňuje - variabily /pohyblivé objekty/ jsou provázány s okolním prostorem, prázdná místa mezi jednotlivými prvky jsou v prostoru stejně důležitá jako pevné části, některá seskupení působí velmi vzdušně.

Oblast náhodných změn zastupuje sám divák. Může jednotlivé objekty variovat a proměňovat dotykem ruky, tlakem prstů.
Touha dotknout se vede pohyb paže, dlaň přetváří a formuje rozložení objektu, jeho velikost a natočení, deformuje profil
povrchu /zastrčení či povytažení sirek, kolíků, válečků/. Je to hra s nahodilostí či záměrností zásahů na objektu, hra s tvary,
s kombinacemi barev, s okamžikem.

Divák je vtažen do výtvarného světa Radka Kratiny, nikdy ale nemůže být skutečným spoluautorem. Vnitřní vazby, možnosti
a rozsah pohybu, druh materiálu a jeho povrchové zpracování, způsob spojení, čepy, závity, dutá tělesa a jejich teleskopické
využití, rastry nebo otočné a skládací mechanismy již předurčil a pevně ukotvil autor. Tyto hranice, stejně jako
jednoduchá geometrická forma, jsou nedotknutelné.

Člověk se stává partnerem exponovaných děl, patří do sestavy velké Kratinovy „stavebnice", která obsahuje množství
různých variant. Ve všech svých nesčetných podobách je ale srozumitelná, čitelná, prosta přetvářky a stejně jako Radek
Kratina přímá a velmi osobní.

V. Brucháčková Závodná, listopad 2011

Katalog k výstavě ke stažení zde.