Hugo Demartini, 17. 5. 2012 – 8. 7. 2012

Otevírací doba Úterý - Neděle 10-17 hodin.

Hugo Demartini

Hugo Demartini

„Neslýchané děje pod zemí se dějí
a nevídané ve vzduchu
zakleté tvary se náhle probouzejí
s výkřikem po duchu..."
F. Halas

Hugo Demartini rád objevoval „zakleté tvary" utajené ve stínech vlastní imaginace, v neprobádaných hlubinách vědomí i v okolním světě.
Postupně je probouzel k životu, propůjčoval jim řád. Své výtvory nevnímal jako pouhé předměty, ale jako prostor, kterému je možné vdechovat život také hudbou, světlem, vůní, barvou a teplem.

Kolem roku 1956 vznikají velmi subtilní sádrové reliéfy s figurálními výjevy, které zpracovávají biblické náměty. Křehké zjednodušené postavy na bílé ploše vytvářejí zástupné symboly pro ticho, nevyřčené otázky smyslu lidského bytí, témat smrti a věčného života.

Koncem 50. let Hugo Demartini objevuje svět geometrické abstrakce. Vytváří geometrické koláže a monochromní červené struktury. Bombírovaný papír obarvený jasnou červení a rudé sádrové reliéfy plné otisků kvádrů, čtverců, linií a bodů dávají tušit zcela jinak organizovanou plochu, nový přístup k tvorbě.

V polovině 60. let zužuje výběr plastických forem na téma koule. Dřevěné objekty a reliéfy, v nichž jsou koule znásobovány, někdy i deformovány a řazeny do přísných geometrických struktur, předurčují následující etapu, ve které začíná umělec pracovat s pochromovanou materií. V lesklém stříbřitém povrchu koulí se odráží okolní svět i jakákoliv pohybová změna, divák se stává součástí díla.

Princip zrcadlení se stal pro autora velmi důležitý a využíval ho pro akce v přírodě. Lesklé, čisté a svítivé objekty koulí rozmísťuje do oranice, podmáčené půdy, spadaného listí. Ostrý kontrast technicky dokonalých objektů a rozbahněné přírody vytváří zvláštní napětí, které je cítit i z dochovaných fotografií.

Demartini neustále studoval vztahy jednotlivých předmětů v prostoru. Záměrně zkouší využívat zemskou přitažlivost. Vyhazuje do vzduchu kousky dřevěných odřezků, špejle, papírové konfety a nechává je volně dopadnout. Zjišťuje, že takto vzniklé kompozice mají svůj vnitřní řád, zákonitosti a harmonii, které jsou nenásilně spjaty s principem náhody.
V návaznosti na demonstrace v prostoru vytváří v 70. letech soubor reliéfů Mimo vymezené místo. Paralelně vznikají Modely - menší sádrové objekty uzavřené v průhledných schránách ze skla. Jsou to zvláštní příbytky ticha, působení času a pohybu se zdá být v těchto boxech téměř nemožné.

V letech 1980-1984 se Hugo Demartini projevil jako sochař velkoformátových objektů ze sádry. Cyklus Místa zachycuje krychle, torza antických sloupů, velké desky s pozůstatky základů různých objektů v rozlišném stupni rozpadu a rozkladu.
Přibližuje se jakési meditativní rovině, kterou velmi volně prostupují témata pomíjivosti, postupné destrukce a prázdnoty.

Hugo Demartini patřil k lidem s velkým duchovním potenciálem. Miloval poezii, vážil si lidské práce, obdivoval přírodu, byl zvyklý přemýšlet o podstatě vztahů mezi jednotlivými jevy a subjekty. Všechny tyto atributy se velmi zřetelně zrcadlí v jeho výtvarné práci a řadí ho mezi velikány výtvarného světa.


V. Brucháčková Závodná, květen 2012


1931 Narozen 11. července v Praze
1946-1949 Učení u kamenosochaře Otakara Velínského, získává výuční list
1949-1954 Akademie výtvarných umění Praha /prof. Jan Lauda/
1956 Vytváří cyklus sádrových reliéfů s biblickými výjevy
1962 Cyklus červených reliéfů
Zakládajícím členem volného sdružení Paleta vlasti /společně s B. Dlouhým, T. Pištěkem, K. Neprašem a dalšími osobnostmi/
1964-65 Vznikají první reliéfy a objekty s chromovaným zrcadlovým povrchem
1968 Účastní se výstavy Nová citlivost v Brně, Karlových Varech a v Praze
Jeho práce na výstavě Neue Tendenzen aus Tschechoslowakei v Norimberku
Opouští ateliér a vstupuje do krajiny: Akce v přírodě a Demonstrace prostoru
1969 Na bienále v Norimberku se seznamuje s Getuliem Alvianim, Rafaelem Sotem a Maxem Billem
1974 Vzniká cyklus Mimo vymezené místo
1983-1985 Vytváří monumentální sádrové objekty z cyklu Místo
1987 Členem skupiny Zaostalí /B. Dlouhý, P. Nešleha, Z. Beran, K. Kouba, K. Klusák/
1990-1995 Pedagogicky působí na AVU v Praze
Koncem 90. let se přestěhoval na venkovskou usedlost do Sumrakova, kde měl svůj ateliér.
Hugo Demartini zemřel 14. září 2010

Katalog k výstavě ke stažení zde.