Roland Goeschl & Klaus Staudt 8. 11. 2012 - 5. 1. 2013

Otevírací doba Úterý - Pátek 11-17 hodin, Sobota a Neděle 10-17 hodin.

Roland Goeschl & Klaus Staudt

Roland Goeschl

Narodil se 1932 v Salzburku, žije a pracuje ve Vídni

Modrá, žlutá, červená - erbovní barvy, které spoluutvářejí svět salzbursko-vídeňského nestora Rolanda Goeschla. V této barevné trikoloře získávají novou identitu fasády domů /např. Humanic-Haus Vídeň, 1976, Fliese City Süd, Vídeň, 1978/, povrchy objektů i nástěnné desky.

Žák vídeňského profesora Frtize Wotruby /1956-1960/, později i jeho asistent na vídeňské výtvarné akademii /1963-1966/, strávil v roce 1962 devět měsíců stipendijním pobytem na Royal college of Art v Londýně.

Prosadil se především jako sochař. Svoje objekty velkých rozměrů komponuje ze stejně velkých barevných kvádrů, které pouze různým natočením jednotlivých segmentů mění svůj tvar i barevnou kompozici.

Goeschlovy plastiky jsou často součástí veřejných prostor, vstupují do přímé interakce s architekturou i s obyvateli. Své Zdi /jedno z velkých a nosných témat/ staví v ulicích Vídně, v Linci, Hannoveru, Berlíně... Rád doplňuje a přetváří průčelí impozantních městských staveb / např. Muzeum 20. století, Vídeň, 1969/, mění tvář uličních řad /projekt Farbstrasse/, na Bienále současného umění v Montevideu, Kanada, 1969 realizuje projekt Barevná cesta.

Jeho oblíbeným matriálem jsou dřevo a kov. Umožňují mu pracovat ve velkém měřítku, tvoří těla sloupů a mnohostěnů. Goeschlův typický rukopis lze ale postihnout i v menších pracích - kresbách, fotomontážích, tiscích.

Nezaměnitelný výtvarný projev otevřel Rolandu Goeschlovi dveře velkých světových galerií, výstavních institucí i soukromých sbírek. Po vídeňském Belvederu, Grazu, německém Bonnu, Berlíně, Norimberku, Hannoveru... můžeme dílo Rolanda Goeschla obdivovat i v Mikulově.

Klaus Staudt

Narozen 1932 v Ottendorfu, Německo
Žije a pracuje ve Frankfurtu nad Mohanem

Klaus Staudt patří k německým výtvarníkům inklinujícím ke konkrétnímu (abstraktně-konstruktivnímu) umění. 
Jeho práce z frankfurtského ateliéru zaujmou návštěvníky především svou křehkostí a čistotou. Již od 60. let snoubí ve svých reliéfech a objektech dvě zdánlivě neslučitelná témata - přísnou racionalitu a tajemno.

Promyšlené, vykalkulované, striktně se opakující řady geometrických struktur prostupují mléčným bezčasím, měkkou mlhovinou nástěnných reliéfů. Jednotlivé vrstvy valů z kvádrů, hranolů a vícestěnů uvízly v krajině ticha. Rozpínající se prostor z mlžného světla silně působí na smyslové vnímání diváka. Doplňuje myšlenkové pochody podnícené principy geometrického skládání prvků. Prolínání rácia a tajemna vytváří zajímavé napětí a vede diváka k vlastní smyslové zkušenosti.

Barevnost prací Klause Staudta je z velké míry zasvěcena bílé. Bílá barva je synonymem pro světlo a prostor. Používá rovněž žlutou, modrou a červenou a využívá je jako metafory pro hru stínů a světla.

Prostorové objekty vyvolávají dojem levitace geometrických prvků v prostoru. Opětovně je využit princip vrstvení průhledných desek s nalepenými objekty stále se opakujících geometrických formací.

V hledání vlastního výtvarného vyjádření byli pro Staudta přínosem zakladatelé konstruktivismu /Malevič, Mondrian/, zástupci Bauhausu /Albers/, Max Bill a jeho ulmská škola designu, düsseldorfská skupina Zero / Mack, Uecker, Holweck/.

První samostatná výstava Klause Staudta v České republice umožní nahlédnout do světa velmi přesných, rozumově vykonstruovaných výtvarných artefaktů, které otevírají prostor pro vlastní smyslové prožitky, snění a fantazii.