Milan Grygar 28. 2. – 18. 4. 2013

Otevírací doba Úterý–Pátek 11–17 hodin, Sobota a Neděle 10–17 hodin.

Milan Grygar

Milan Grygar

Někteří lidé umí svou profesi povýšit na poslání. Stává se nedílnou součástí jejich života, koresponduje s jejich duševním i mentálním nastavením. Nesmírnou pracovitostí a poctivostí korigují drobná zaváhání. Umí být dostatečně sebekritičtí a zároveň adekvátně silní na to, aby svou práci obhájili.
K těm, kteří se svou profesí absolutně souzní, patří i výtvarník Milan Grygar.
Světlo a ticho jsou základní stavy prostoru
Do úsporně zařízeného podkrovního ateliéru Milana Grygara vstupuje velkými okny jasné denní světlo. Modeluje tvary velkého oválného stolu, malířských potřeb a obrazů opřených o zeď. Vše v místnosti je jasné, zřetelné. Společnost záplavě světla dělá ticho. Ulpívá na předmětech, vytváří rezonanční desku pro stopy jednotlivých tahů a kresebných záznamů na arších papíru. Rozeznívá akordy myšlenek a asociací z vizuálních vjemů. V lidském podvědomí klíčí otázky. Jen některé lze vyslovit nahlas... Hledání odpovědí přenáší v soustředěném tichu na plátno sám autor.
Barva je světlo
Obrazy z přelomu 50. a 60. let směřují od předmětné malby k abstrakci. Barva je nanášena a roztírána v nestejné tloušťce špachtlí. Zjednodušené a geometrizované barevné plochy se vzájemně prolínají a vnášejí do kompozice světlo a jas, především v malbách na černém podkladu prohlubují prostor obrazu.
Kresba je stopou a záznamem
Od roku 1964 se Milan Grygar systematicky věnuje kresbě. Jednotlivé linky propojují různé úrovně prostoru, vnášejí do kompozice dynamiku a pohyb, zachycují průběh kresby v čase.
Milan Grygar používá své vlastní prostředky pro vytvoření kresby - bambusové pero, dřívko, kartáč na borůvky, zvoneček... Zvuky, které vznikají, se pokouší zaznamenávat. Průběh kresby můžeme sledovat prostřednictvím dochovaných nahrávek, akustická rovina se stává paralelou viděného.
Akustická kresba je mluvou kreslících a znějících předmětů
Od roku 1966 zkouší Milan Grygar nahradit vlastní rukou tvořený kresebný záznam kresbou mechanickými předměty, které se pohybují po papíře - hračkami na klíček, dětskou káčou, ozubenými kolečky, šrouby... Zvuků a šumů je najednou více, rytmus a délka trvání kresebných aktů jednotlivých předmětů se různí. Celá akce se dá vnímat sluchem. Stopy tuše, které jsou na některých místech znásobovány, poodhalují skrytá tajemství řádu ve světě náhody. Milan Grygar inscenuje své akustické kresby i před publikem, některé jsou zdokumentovány ve filmech či ve fotografiích.
Koncem 60. let vznikají tzv. zvukové partitury, výtvarné záznamy zvuku, které lze zpětně hudebně interpretovat. Prezentovány byly prostřednictvím Erharda Karkoschky a jeho stuttgartské skupiny pro novou hudbu, Jeanem-Yvesem Bosseurem, soubory Agon Orchestra a MoEns...
Hmatová kresba je divadlem kreslení v ploše papíru
Autor usedá za oponu z pruhu papíru (1969). Protrženými otvory vysune ruce a nohy, tělo a hlava zůstávají za papírovou clonou. Pozorně naslouchá zvuku prstů dotýkajících se papíru. Opakovaně je opatrně namáčí do tuše, v kruzích vklepává černé otisky na bílý podklad. Velikost kružnic určuje biomechanika pohybu výtvarníkova těla. Nevidí, vše koriguje pouze sluchem, hmatem a vlastní intuicí.
Černá barva je hraničním bodem světla.
Připisují se jí různé významy. Jeden z nich je určující. Vzhledem ke světlu je základní.
Série černých obrazů (1987) poutá pozornost Milana Grygara k monochromní malbě. Jednolitou černou plochu stejně velkých pláten protínají jasné barevné přímky či kruhové výseče, které představují světlo, jeho trvání a směřování v čase. Barevné paprsky se odráží od černého podkladu a působí velmi plasticky.
Na tento cyklus navazují soubory bílých obrazů. Bílá plocha, nekonečný světelný prostor, v sobě nese geometrické křivky, které reprezentují zvuk. V minimalistickém konceptu zde světlo a zvuk vytváří další dimenzi vizuálního vjemu.

Antifony
Od roku 1996 Milan Grygar kontinuálně zpracovává téma Antifon. Jedná se o přepisy hudebního verše do výtvarné podoby (významem slova antifona je původně myšlen liturgický zpěv, zpívaný střídavě sborem a knězem nebo dvěma sbory). Čtvercová plátna člení autor pomocí principu zlatého řezu a vytváří na nich monochromní barevná pole. Barva reprezentuje prostorové a zvukové vazby, je ale vybírána bez formálních omezení vždy tak, aby výsledný vizuální efekt splňoval představy a záměry autora. Některé realizace antifon tvoří páry, diptychy.
Milan Grygar stále neúnavně zkoumá své velké téma – vzájemnou interakci prostoru, barvy, zvuku, světla a času v ploše obrazu či kresby. V poslední době tyto snahy můžeme postihnout v cyklech Obrazy - Partitury a Stupnice. S vírou objevitele, zarputilostí maratonského běžce, přesností matematika, zručností malířského mistra i kouskem štěstí, které však čeká jen na připravené, dál hledá odpovědi na své otázky v krajině všeobjímajícího ticha.

V. Brucháčková Závodná, únor 2012
Tučným písmem jsou v textu uvedeny aforismy pana Milana Grygara.