Zbyněk Sekal & Jindřich Zeithamml 13. 6.–27. 7. 2013

Libor Fára

Zbyněk Sekal

Znám širé pobřeží daleko na jihu. Moře tam plive valouny modré a zelenkavé. Sbírám je, tuším, že spíše patří moři, ne mně. Jenomže v tomhle postavení jsme sběrač, a co se naskytne, zvednu. A potom jsem zase dělník a obrábím, co jsem našel. Můj původ a zároveň jakýsi opěrný bod je v dálce nepamětné. Abych to utajil, nepřetržitě nosím masku.
Z. Sekal, 26. 5. 1979

Zbyněk Sekal patřil k náruživým sběračům. Byl i velmi pracovitým a vytrvalým dělníkem. Především ale náležel k osobnostem, které svoji profesi velmi těsně porvázaly s vlastním životem. Nastřádané životní zkušenosti, ke kterým se řadí i těžké zážitky z koncentračních táborů i odchodu do exilu v roce 1969, je možné dohledat v jeho sevřené, velmi koncentrované tvorbě.

V ateliéru F. Tichého se Z. Sekal setkal s výtvarníky silně ovlivněnými surrealismem - M. Medkem, S. Podhrázským, J. Lehoučkou,
J. Klápštěm... Surrealismus pro nás znamenal totální pojetí světa. Neomezoval se na umělecké snažení, přerůstal do životního stylu. Kresby a malby tohoto období postupně ustupují zájmu o plastiku a Sekal vytváří drobné sošky zvířat a amorfních tvarů z patinovaného bronzu.

Od roku 1962 průběžně vznikají obrazy seskládané z nalezených dřevěných a kovových segmentů. Menší rozměry plastik i skládaných reliéfů odpovídají velikosti Sekalova ateliéru i snaze tvořit ve formátech, se kterými lze žít v privátním prostoru domova.

Předměty, které vyhledával - dřívka, hřeby, železné pláty, dráty, popruhy látky, prázdné sifonové bombičky... - byly poznamenány dřívějším způsobem použití. Sekal jim jejich škrábance, šrámy a poranění ponechával. Korespondovaly s jeho životní zkušeností. Poznamenaný materiál se přesně snoubil s úmysly autora, dokumentoval vnitřní svět samotáře, jehož základním postojem jsou zaťaté zuby. Sekal se „svým" materiálem soucítil. Naslouchal jeho zákonitostem pečlivě a zodpovědně osazoval jednotlivé části nástěnných reliéfů. Objevoval v kusech kovů a provrtaných destičkách jejich přirozenou krásu a pokoušel se ji ve svých skládaných obrazech zachytit.

Velmi jemně a čistě působí téměř monochromní skládané reliéfy se stopami zásahů, vrypů a otisků do jinak poměrně kompaktního povrchu obrazu. Z propletených shluků drátů, které kotvil na dřevěný či plechem pokrytý podklad, vytvořil v několika variantách reliéfy hlav.

Počátkem 80. let uzavírá Sekal fragmenty nalezených materiálů v prodyšných a volných schránách z dřevěných hranolů. Vybrané zlomky předmětů se nachází v samém středu unikátních, křehkých staveb. Nekrčí se, působí sebevědomě a samozřejmě. Chrání křehká dřevěná kostra svůj poklad před zásahy zvenčí? Nebo jsou autorem vybrané předměty záměrně izolovány, uzavřeny v kleci, aby vynikla jejich odlišnost a nemožnost splynutí s okolním světem?

V ústraní vídeňského ateliéru vznikaly drobné kresby, plastiky, skládané obrazy, koláže a schrány do roku 1998. V únoru téhož roku pan Zbyněk Sekal zemřel.

Za pomoc s přípravou výstavy patří velké poděkování výjimečné ženě, paní Christine Sekal.

V. Brucháčková Závodná, červen 2013

Jindřich Zeithamml

Jindřich Zeithamml

Tvorba Jindřicha Zeithammla (narozen 1949), je navázána na samu podstatu bytí. Tvary zjednodušené až do podoby základních geometrických těles (koule, kruh, čtverec, obdélník) vymezují škálu prostředků, se kterými autor vědomě pracuje.

Zeithammlovy plastiky mohou být umístěny ve volné krajině, v chrámové lodi, v opuštěných továrních halách i v přeplněných lidských sídlištích. V každém prostředí jejich oblá těla s měkkými křivkami působí přirozeně a nenuceně. Vnáší do prostoru klid a harmonii, vyzařují světlo a energii, stávají se centry soustředění a hlubokého prožitku, splývají s věčností. Vizuálně se blíží archetypálním vzorům, které v našem podvědomí zastupují kategorie dokonalosti a krásna.

Některé objekty připomínají obilná zrna a semena rostlin. Nehybně a tiše spočívající v prostoru, jen nepatrnými náznaky dávají tušit přísliby nového života. Uvízly na rozcestí mezi zrodem a zánikem, spojují duchovní sféru s pozemským bytím, stírají kategorie času. Robustní a pevné, zároveň však křehké a zranitelné pláště objektů z opracovaného dřeva, kovu či papíru ukrývají vnitřní napětí jádra spojené s opakovaným přerodem. Plastiky někdy nestojí na podstavcích, přímo se dotýkají země, jsou s ní svázány v očekávání koloběhu plození a umírání.

Povrch objektů často pokrývá plátkové zlato či stříbro. Vyděluje je z reálného času a prostoru, odhmotňuje je, umožňuje odraz světla, které nechává vyniknout čistou modelaci plastik a zrcadlení okolního světa. Někdy je možné na povrchu nalézt písmena. Snad zachycují stav světa před babylonským zmatením jazyků, ukrývají poselství, které čeká na své rozluštění.

Zcela zvláštní kategorií jsou Zeithammlovy Schrány, které vzdáleně připomínají relikviáře. Jednoduché dřevěné konstrukce v sobě nesou prostor, který není ničím zaplněn. Prázdné místo nahradilo drahocennou relikvii a je chráněno rámem z desek. Vnitřní strana může být pokryta zlatou či stříbrnou barvou. Průzračné prázdno napomáhá zrodu myšlenky, podněcuje soustředění a vede k poznání. Objekty schrán zde korespondují s učením taoistů a zen buddhismu. Do volného prostoru je někdy zavěšen oblý disk nebo koule.

Pan Jindřich Zeithamml, student düsseldorfského ateliéru Norberta Krickeho (studium 1976–1982), zaznamenává prostřednictvím svých objektů cestu, která vede k sebepoznání. Není důležité, kde tato cesta začíná a kde má svůj konec.

Podstatné je, že směřuje k hlubokému prožitku, zniternění a zduchovnění myšlenek a záměrů, ze kterých se výtvarné arte fakty rodí. Prosté a srozumitelné výrazové formy ho pojí s tvorbou Constantina Brancusiho, přibližují ho k hrubě otesaným stélám pravěkých lovců i mistrným dílům českého středověku. Pozvolna a pomalu se přibližovat k doteku Poznání může být inspirující...

V. Brucháčková Závodná, červen 2013