Čestmír Kafka 1. 8. – 14. 9. 2013

Libor Fára

Čestmír Kafka
14. 11. 1922 Jihlava – 21. 5. 1988 Praha

„Bylo to v devětašedesátém roce, kdy vyslovila má matka přání, abych zajel do J. Přeměřit rozlohu naší bývalé zahrady, rozkládající se na středověkých hradbách jižního okraje města. Zahrada, která měla být nyní zrušena, má pro mne dodnes zvláštní význam.
Je pro mne spojena s nezapomenutelnými dny dětství, a tam se mně odryla taková spousta „věcí" a pocitů, že by se o tom dala napsat kniha. Zahrada byla již tehdy značně zdevastovaná. Přeměřil jsem ji kroky, spočítal stromy a keře, kamenné obrubníky, schody, zaznamenal trosky všeho zbylého zařízení - a odjel. Asi za dva roky jsem se ocitl na tomtéž místě. Strnul jsem. Ne že by se něco bylo jen změnilo, ale nebylo to vůbec. Stál jsem na čtyřproudé asfaltové estakádě, která obkružovala město... Tisíce kubíků zeminy, kameny, všechny ty „věci země" prostě zmizely.
To, co bylo kdysi naší zahradou, byl nyní prázdný prostor kdesi ve výšce deseti patnácti metrů nad mojí hlavou. Musel jsem si vést pomyslné spojnice a opírat je o torza vzdálených zbytků okolní zástavby, abych si mohl přesně určit její bývalou polohu...
Náhle se mně zjevilo, že to místo nebylo nikdy definováno sebou samým, ale vždy jen ve vztahu k zemi, na které právě stojím, a že jeho stopu by bylo možné přirovnat k jakési časoprostorové „rýze", která teď náhle skončila...
Nebylo v tom však vůbec nic pohřebního, naopak, nečekaně osvobozujícího. Zážitek časoprostoru."
Čestmír Kafka, Praha 1978

Čestmír Kafka, významný český malíř a grafik, ve své tvorbě vychází z vlastních úvah a zkušeností, které souvisí s přirozenými i nenadálými změnami a transformacemi, které se odehrávají v konkrétním prostoru a čase.
Své mládí prožil v Jihlavě na Vysočině. Po maturitě nastoupil ke studiu na zlínské Škole umění /1940 - 45/. Studium bylo přerušeno totálním nasazením ve Štýrsku /1942-43/. K výrazným osobnostem a pedagogům zde patřili Vincenc Makovský a Vladimír Hroch.
Kafkova tvorba se rozvíjela v duchu surrealismu a snové imaginace, osobní přátelství ho pojilo s výtvarníkem Václavem Chadem /1945 zastřelen gestapem za protinacistickou činnost/. Ve Zlíně vzniká množství surreálných kreseb, některé z nich mají povahu deníkových záznamů /vydány ve sborníku Internáty, kresby a obrazy z let 1942 - 47/.
V letech 1946 - 1949 studoval na VŠUP v ateliéru profesora Emila Filly, kde získal povědomí o kubistickém členění plochy a práci s barvou. S dalšími absolventy Fillova ateliéru spoluzakládá skupinu Trasa 1954 / E. Kmentová, J. Válová, K. Válová, O. Čechová, Z. Fibichová, V. Preclík, K. Vaca, O. Zoubek, Z. Šimek/, která chce svou tvorbou vzdorovat totalitním tendencím. První společná výstava se uskutečnila v roce 1957 v Praze.
V 60. letech podniká Čestmír Kafka studijní cesty do Polska a Itálie, později i do Ruska a Japonska. Výtvarné snahy vedou od kubistického pojetí malby ke strukturální abstrakci. Hutné nánosy barvy s příměsí dalších materiálů jsou nanášeny do geometrizovaných ploch.
Od počátku 70. let se v Kafkově tvorbě objevují tzv. Bílé obrazy krajin, architektur a geometrických útvarů. Výtvarný rukopis je směřován k záměrné redukci výrazových prostředků.
K zaznamenání procesů přeměny krajiny si Kafka vystačí s minimální barevností /kontrast bílé a černé/, malba je prorývána úspornými liniemi a úsečkami, v některých místech jsou do plochy obrazu vkládány fragmenty novinových útržků. Černá torza zmizelých struktur /mlýnek, větev stromu, okna, dozický zámek.../ se ocitají v bílém tichu rozlehlého prázdného prostoru. Působí osiřele a tajemně, místy téměř magicky. Snoubí se v nich meditativnost rozlehlých bílých a černých plání s neklidem, který přináší procesy přeměny prostředí a možné odcizení.
Bílé obrazy mohou nést stopy života v krajině, kterou lidé z nějakého důvodu opustili. Je to záznam odžitých skutečností, které vnímáme skrze předměty, které zůstaly zapomenuty a pohozeny v opuštěném prostoru. Mohou to ale být i panenské krajiny, které teprve na příchod lidských bytostí čekají. Pocity zmaru se mísí s radostí znovuzrození.
„V mých obrazech se objevila bílá, poněvadž je to malování jako každé jiné a nevnucuje se. Mohl bych užít zelenou, červenou, žlutou, ale proč? .... Ale s barvou pracuji stále. Nemyslím na své práce jako na bílé obrazy. Dělám obrazy, jsem malíř. Používám bílé barvy a pojednávám v ní mnoho barev."
Čestmír Kafka často rozvíjel své myšlenky v cyklech /1970 - Zaplňující se čtverce, 1971 Rozestupující se krychle, 1973 Prorážení, 1973 - 79 O spojování dvou věcí, cyklus asambláží Měsíce a Malý soukromý deník/.
V osmdesátých letech navazuje Čestmír Kafka na svou návštěvu Japonska /1970/ a věnuje se práci se strukturou a hmotou. Vznikají asambláže z přírodních materiálů. Kořeny, trávy, listí, popel, které volně spočívají na podkladu ze skládané vaty. Přitahují svou jednoduchostí, která je vědomá a cílená. Intuitivní dialog s materiálem je zároveň promyšlenou formulací o zachycení podstaty bytí.

V. Brucháčková Závodná, červenec 2013

Dílo Čestmíra Kafky je zastoupeno v mnoha státních i soukromých sbírkách u nás i v zahraničí:
Centre Georges Pompidou, Paříž, Pios Rimenserger, Bern, Ernst Hildebrandt, Klagenfurt, Ludmila Vachotvá, Granwehr, Zürich, ČMVU Kutná Hora, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, Galerie hlavního města Prahy, NG Praha, GVU Ostrava, Galerie Benedikta Rejta v Lounech, Museum moderního umění ve Skoplje, Galerie Jacques Baruch v Chicagu, Městská galerie umění v Bochumu, Galleria Weber v Torinu, Muzeum umění v Lodží,,...