Právě vystavujeme

Abstraction and space in dialogues
Part II: Eduard Antal & Elvíra Antalová 
15. 3. – 28. 4. 2018

Abstraction and space in dialogues

Eduard Antal /1929 - 2011/
Bytostný krajinář se sympatiemi k minimalismu

Pro malíře, grafika, tvůrce kreseb a reliéfů Eduarda Antala byla krajina rodného Slovenska základním těžištěm tvorby a celoživotní inspirací. Od samotných počátků příroda tematicky převažovala nad ostatními náměty, viděnou realitu krajinné kompozice postupně zjednodušoval až do podoby minimalistických a kontemplativních reliéfů bílých krajin.
Podrobné studium městské, rurální i přirozené krajiny a pobyt v přírodě Eduarda Antala naplňovaly. Každoročně se se svou ženou Elvírou i skupinou přátel /Z. Rusková, J. Švec, m. Veleba/ vydával na plenérové pobyty, během kterých vznikaly kvaše a olejové malby. Počáteční realistické krajiny na nich působí opuštěně a nostalgicky, je v nich patrný odkaz k městskému civilizmu Skupiny 42 a poetice krajin s technicistními prvky Kamila Lhotáka.
Pozvolný přerod krajinných motivů Eduarda Antala směrem ke geometrické abstrakci se váže k období pedagogického působení na Fakultě architektury SVŠT v Bratislavě /od roku 1953/, kde vedl ateliér kresby. Oblíbenými se staly především motivy polí a luk, utvářené pravidelnými geometrizovanými segmenty z barevných ploch a linií.
Zcela zvláštní postavení mají obrazy První sníh, 1966, Městský motiv, 1966, Přeměna, 1966, Křižovatky, 1966, ve kterých Eduard Antal zjednodušil kompoziční schéma a přimkl se k programu skupiny konkrétistů, se kterými v roce 1970 vystavoval na společné výstavě v Domě pánů z Kunštátu v Brně.
Koncem 60. let opustil Eduard Antal klasickou malbu a věnoval se bílým reliéfním strukturám ze sádry. Dopad světla na plochu reliéfů vrhá měkké stíny kopírující nízké sádrové linie, které autor trpělivě vrstvil a brousil v obrazovém plánu. Na plastické modelaci reliéfu se podílí i dopadající světlo, které umožňuje divákovi rozlišit celou škálu bělí i texturu jednotlivých segmentů povrchu.
V 70. letech je do reliéfní struktury implementována barva v podobě barevné linie, která míří mimo rámec reliéfu a odkazuje k okolnímu prostoru. Tato linie dělí obrazový prostor na dvě či více částí, často identické či zrcadlově orientované. Barevnou linku lze vnímat i jako pomyslnou osu souměrnosti, která napomáhá udržovat vyváženost a vyrovnanost reliéfu.
Nedílnou součástí díla Eduarda Antala jsou i realizace v architektuře, většinou se jedná o velkoformátové nástěnné reliéfy z hliníkových plátů, které odrážejí světlo i okolní prostor.
Po celou dobu tvorby věnoval Eduard Antal velkou pozornost grafice, jeho specializací se stal hlubotisk. Grafické listy byly vydávány v malých nákladech a většinou tvořily cyklus několika listů, ve kterých Eduard Antal řešil jednotlivé fáze pohybu a změny zobrazovaného motivu.

Elvíra Atnalová
1924 Zlaté Moravce - 2011 Bratislava

Elvíra Antalová se podobně jako její manžel Eduard nechala inspirovat přírodou, přitahovala ji především rozmanitostí forem a tvarů. Byla představitelkou abstraktního proudu slovenského umění a její doménou se stala rovněž textilní tvorba.
Účastnila se plenérových pobytů se skupinou přátel ze Skupiny 66. Pro její práce byly charakteristické výřezy krajinných motivů, které stálým zjednodušováním měnila až do podoby znaku. Typickými příklady jsou koruny a větve stromů, kmeny, rastry polí slovenského venkova,
východ slunce...
Tyto redukované přírodní znaky jsou snadno rozpoznatelné pro svou sytou barevnost, nezřídka byly užity tóny studené barevné škály /modrá, šedá/. Obrazy působí velmi expresivně, tento dojem umocňuje i výrazná černá linka, která malby rámuje.
Většina takto utvářených výjevů získala i přes přítomnost ostrého ohraničení černou konturou měkké tvary, které se vzdáleně podobají tělům, sepjatým dlaním či pupenům. Tyto amorfní tvary se Elvíře Antalové velmi dobře přenášely i do jejích textilních realizací.
Tapisérie Elvíry Antalové byly nejčastěji utvářeny technikou fi nské ryije, která ponechává některá vlákna nezkrácená a nazastřižená. Autorka navazovala na oblibu těchto ručně tkaných látek v západoevropském umění, kde se ke slavným návrhářům gobelínů řadil i Pablo Picasso, Victor Vasarely či Alexander Calder.
Toto odvětví bylo také jediným, kde se pracovně setkávala se svým mužem Eduardem. Podle jeho návrhů utkala několik tapisérií s motivy bílých krajin, které Eduard realizoval v sádrových reliéfech.
Elvíra Antalová vystudovala obor kresby a malby na Pedagogické fakultě SVŠT v Bratislavě, kde ihned po promoci v roce 1948 nastoupila jako asistentka. V roce 1952 přešla na VŠVU v Bratislavě, kde obhájila docenturu a později i profesuru. Kromě tématiky krajiny se věnovala i figurálním motivům a zátiší.

Foto: Martin Polák

Otevírací doba v letní sezoně: úterý-pátek 11-17 hodin, sobota a neděle 10-17 hodin.

Zimní sezona: úterý–pátek 10-18.00, sobota a neděle 9-18.00.

Partnerem našich akcí je město MikulovMěsto Mikulov