Red & white
Milan Houser & Leo Erb 6. 3. – 26. 4. 2014

Leo Er

Milan Houser
Červený posun

Barva zastupuje slovo. Zaznamenává podstatu a obsah výtvarného díla, je základem sdělení tvůrce.
Barva je řád. Kóduje pravidla a rámec pohledu, které autor uznává a respektuje.
Barva probouzí emoce.
Barva defi nuje prostor. Odráží vztahy světel a stínů, utváří hloubku a prostorovou dimenzi.
Barva je dobrodružství.
Barva podléhá fyzikálním zákonům. Stéká a zanechává zřetelné stopy.
Barva se nápadně podobá hudbě. Vytváří libozvučné akordy i disharmonie, dá se zesilovat i oslabovat její intenzita, výsledný celek má svůj ráz, rytmus i kompozici.
Barva je pro Milana Housera také přirozeným, autentickým vyjadřovacím prostředkem, stálým zdrojem inspirace.

Nedotýká se barevné plochy štětcem, snaží se omezit své zásahy na minimum. Barva sama má sílu probouzet život na tuhém, hustě tkaném plátně.

Okamžik zrodu je napínavý. Autor jeho průběh usměrňuje pouze dřevěným skeletem, který je součástí rámu. Z rubové strany tato konstrukce rozděluje plochu plátna do geometrických segmentů.

Velké množství speciálně připraveného změkčeného laku Milan Houser nalévá přímo na plochu plátna, stéká od konstrukčních předělů směrem do středu dílců. Tady v hustých kalužích pomalu schne. Proces schnutí trvá i několik měsíců, na povrchu se objevují drobné praskliny a krakeláže. Stárnutí v čase se stává nedílnou součástí vytvářeného obrazu-objektu.

Nyní může autor přilévat další barevné odstíny. Sleduje jejich překrývání. Snaží se odstranit vzduchové bubliny, které se mezi molekuly jemných pigmentů vloudily. Povrch brousí do zrcadlově lesklé plochy.

Sjednocuje účinek barvy, umožňuje prostupovat světlu do spodních plánů nánosů.

Výsledkem jsou kompaktní, často velkoformátové monochromy. Silně abstrahovaná a redukovaná plocha tvořená transparentními laky vytváří úchvatnou krajinu. Její charakter a rytmus je dán geometrickým rastrem rámové konstrukce, prostorové účinky umocňuje střídání matných a lesklých ploch, světlých a tmavých míst. Barva se stává vypravěčkou. Uvolňuje naše vlastní prožitky.

Na výstavě Red & White budou prezentována především díla červeného barevného spektra. Umožňuje to vybočit z koncepce výstav, které představují tvorbu Milana Housera v ucelených cyklech, ve kterých on sám tvoří. Můžeme tak v časové zkratce sledovat dlouhodobý proces hledání, zdokonalování technologických postupů, jsme svědky akčních procesů, které zůstávají zakonzervovány v čase. Minimum barev ve výstavním prostoru umocňuje působení Houserových obrazů-objektů, koncentruje pozornost diváka.

Houserova červená zpověď společně s Erbovou nákloností k bílé barvě vytvoří ve výstavním prostoru Galerie Závodný divácký koncert pro dva výrazné a dominantní odstíny barevného spektra. Oba autoři užívají linie ke členění plochy a prostoru, mají tedy některá východiska pro svou tvorbu společná.

Milan Houser vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze /1993-2000/, absolvoval v ateliéru monumentální tvorby u Aleše Veselého. Ve své rané tvorbě maloval i fotografoval světelné odrazy různých předmětů a jejich stíny. Vznikaly tak barevně utlumené
abstraktní kompozice, které zaznamenávaly vztahy a působení předmětů reálného světa. Zabýval se i instalacemi v galerijním či exteriérovém prostředí /např. instalace Koule, 2001, Prostor, 2003-2004/.

Práce Milana Housera se těžce zařazují do obecně známých kategorií. Možná není podstatné, zda se v jeho pojetí jedná o obrazy či objekty, zda patří ke skupině formálních vyznavačů geometrické abstrakce... Důležité je, že skrze barevnou plochu otvírá prostor, umožňuje nám vnímat pohyb, intenzitu světla, blízkost stínu, nabízí prožitek uplývání času...

V. Brucháčková Závodná, únor 2014

Leo Erb
1923-2012

Zasněžená pláň bílého kartonu tiše mlčí.
Bělostné ticho nehybně stojí. Čeká na chvíli, kdy se zrodí první stopa příběhu.

Leo Erb velmi pozorně vnímá a studuje bílou krajinu. Splývá s jeho podvědomím, přechází do myšlenek, které vedou umělcovu ruku.
Ví, že stopy, které zanechá, musí mít pevnou strukturu a řád. Láme se na nich světlo, vrhají stíny, vnáší do prostoru dynamiku a pohyb. Je nutné velmi pečlivě promyslet rytmus linií, jejich počet i tloušťku, minimalizovat nepotřebné a rušivé zásahy. Osvobodit se od barev. Odvádí pozornost. Jen jedna je zásadní, bílá. Barva světla, zrození, čistoty i umírání... V bílém základu se koncentruje veškerá hloubka a síla výpovědi.

Ostrým hrotem vyrývá do papíru první brázdu. Připomíná jizvu, rozbíhá se do prostoru bílého klidu. Nesmí zůstat osamocena. Na kartonu přibývají další linie a záseky. Vzhled povrchu se mění. Ticho a znehybnění mizí, horizontální čáry pevně a samozřejmě pronikají do papírového podloží.

Skrze otevřené rány můžeme slyšet, jak krajina dýchá.
Vždy není třeba karton zraňovat. Nůž vystřídá grafit či tuš. Kaligrafické záznamy, černé vlásečnice a doteky mapují vrstevnice Erbovy mysli. Světlo a stín, černá a bílá v nekonečných obměnách a variantách. Přesně stanovená pravidla, základní výrazové prostředky, prostá výpověď. Přesto vzniká tolik různých možností vyjádření, ve kterých vše směřuje k jádru, ke dřeni sdělení.

Stejný účinek vyvolávají i jednoduché dřevěné hranoly, serielně řazené do pravidelných řádků. Lehká bílá lazura skrývá strukturu špalíčků, jen tu a tam prosvítají na povrch výraznější letokruhy a suky přírodní materie. Pocitově kresbu dřeva vnímáme, ale je zjednodušená a odhmotněná.

Někdy autor používá křehké vaječné skořápky. V pravidelných rozestupech modelují plasticitu reliéfů, vystupují do prostoru. Světlo měkce dopadá na oblé tvary vápenných schránek, klouže po jejich hladkém povrchu a oživuje pravidelné linie, které utvářejí.

Leo Erb začíná tvořit koncem čtyřicátých let 20. století. Vždy ho přitahovala redukce v malířství, monochromní projev a hra se světlem a stíny. Koncem padesátých let měl svým pojetím tvorby velmi blízko k düsseldorfské skupině Zero. Osobně se přátelil s Heinzem Mackem a Otto Pienem. Jejich velké téma - zařazení světla mezi výtvarné materie a prostředky - bylo i Erbovou celoživotní snahou.

Mezi lety 1961-1975 žil Leo Erb v Paříži. Přátelil se s Michelem Seuphorem, pohyboval se v okruhu konstruktivisticky smýšlejících autorů, kteří se sdružovali kolem centra kinetického a konstruktivního umění Co-Mo v Paříži. Po návratu do Německa vytváří kromě lineárních obrazů a reliéfů i tzv. „sluneční plastiky", ve kterých jsou linie objektů tvořeny pomocí vrhaných stínů.

Po celé období vlastní tvorby se Leo Erb věnoval dvěma základním momentům: vlastnostem a účinkům bílé barvy, která reflektuje a odráží světlo a liniím, které do díla vnáší dimenzi časového průběhu.

Tato charakteristika tvorby je patrná i na první výstavě Leo Erba v České republice v Galerii Závodný v Mikulově.

V. Brucháčková Závodná, únor 2014

Foto: Martin Polák