Jozef Jankovič 19. 6. 2014 – 2. 8. 2014

Jozef Jankovič

Jozef Jankovič

Pan Jozef Jankovič patří k velkým postavám současného slovenského umění. Jednotlivá díla - plastiky, reliéfy, kresby, koláže, grafické listy, architektonická ztvárnění, šperky – připomínají záznamy vpisované do knihy. Není nutné je číst chronologicky, posloupně, samostatné kapitoly vždy vytvoří ucelený a naléhavý příběh. Příběh, jehož hlavním tématem i motivem je člověk.

Jozef Jankovič svůj niterný obraz člověka představuje především prostřednictvím fi gurální tvorby. Postavy, nebo jejich fragmenty /ruce, nohy, hlavy/ často nesou existencionální podtext. Jejich expresivní, dráždivě barevné ztvárnění poutá pozornost a vnáší do tíživé tematiky odlehčení a vtip. Autor skrze své deformované, překládané a roztékající se fi gury odhaluje vědomí i svědomí člověka, jeho omezenou možnost odolávat ideovému, politickému či ekonomickému tlaku společnosti. Z postav se záměrně stávají bezobsažné schrány, které postrádají myšlenkový a duchovní rozměr. Ztrácejí své lidství a redukují se na předměty a věci. Dobře slouží společenskému systému, jsou ohebné, dokážou svá těla i končetiny seskládat tak, aby se podvolily tlaku.

Jankovičovy postavy jsou velmi často symbolicky umístěny do vyhraněného prostoru, který vymezují okna, dveře, pavučiny, zdi, bývají propleteny v žebřících a příčkách. Snad jsou jednotlivé stupně cestou ke svobodě... Figury se snaží chytat rámů, posouvat po stupních, hledat vysvobození. Většinou však končí vpleteny mezi příčele, z žebříků se stává vězení. Stále je však patrna naděje na změnu, cesta je naznačena, jen musí přijít někdo, kdo sovu vůlí překážky překoná...

Stejnou expresivitou výrazu se vyznačují i četné Jankovičovy realizace v architektuře /za všechny např. Památník SNP v Banské Bystrici, 1964–1969, spolupráce s arch. D. Kuzmou, plastika Oběti varují/. Galerie Závodný by ráda ve svých prostorách zprostředkovala setkání návštěvníků s výtvarným světem Jozefa Jankoviče. Je seskládán z fragmentů, rituálních gest a symbolů, které zastupují člověka v různých životních situacích a charakterizují ho, alegorických obrazů a metafor, jež v jinotajích zaznamenávají prožívanou skutečnost. V mnohých pracích je možno zaznamenat autobiografi cké prvky, nadsázku. Výstava nemá tendenci chronologicky mapovat tvůrčí dráhu autora, chtěla by vytvořit prostor, ve kterém mohou diváci rozjímat o možnostech jedince v rámci lidského společenství i o vnímání a směřování sebe sama a současně ukázat široké rozpětí materiálů a technik, se kterými Jozef Jankovič průběžně pracuje.

Samostatná autorská tvorba Jozefa Jankoviče začíná počátkem 60. let po absolvování Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě /1956-1962/. Stojí u vzniku Bratislavských konfrontací /1961, 1962, 1963, 1964, volné sdružení výtvarníků, kteří na společných, výstavách prezentovali svoji autorskou tvorbu/. Po emigraci bratra má pozastaveno členství ve Svazu slovenských výtvarných umělců a ztížené výstavní možnosti. Patří k průkopníkům počítačové grafi ky na Slovensku. Po sametové revoluci se stává prvním rektorem VŠVU v Bratislavě /1990–1994/.

Jozef Jankovič se pravidelně účastnil mnoha výtvarných sympozií a rezidenčních pobytů v zahraničí, jeho práce jsou zastoupeny ve státních i soukromých sbírkách po celém světě.

V. Brucháčková Závodná, červen 2014