Křehkost a síla bytí

Adriena Šimotová & Magdalena Abakanowicz
7. 8. 2014 - 21. 9. 2014

Otevírací doba úterý–pátek 11–17 hodin, sobota a neděle 10–17 hodin.

Šimotová Abakanovič

Adriena Šimotová
6. 8. 1926 - 19. 5. 2014

„A den je tichý, křehký jako skořápka.
Uvnitř je slunce, také celé bílé..."
J. Skácel


Plynutí myšlenek se mísí s útržky vzpomínek, životní zkušenost přerůstá v objevné hledání. Okamžik se stává věčností. Rozechvělá ženská intuice souzní s jasným autorským záměrem.

V mlhavém tichu ateliéru Adrieny Šimotové se pomalu rodí první doteky. Materie se pod dlaněmi autorky pozvolna podvoluje jejímu záměru. Prsty zanechávají stopy v ohraničené krajině tvárného papíru.

Paní Adriena vtiskává do papírové hmoty vlastní prožitek, záznam svého bytí v určité chvíli či situaci. Vizuální krása není v tomto okamžiku důležitá. Jde o to vyjádřit skutečnou podstatu a význam daného momentu, pravdu, která se na krátký okamžik vyjevila.
Bříška prstů roztírají pigment po papíře. Zrna barvy zaznamenávají obrysy věcí a postav, kopírují stav duše i představ autorky. Židle, stoly, věci denní potřeby, lidská těla i jejich torza a fragmenty v sobě nesou energii silného prožitku. Skořápky obyčejných věcí a figur ukrývají bolest i smíření, odcházení, které mizí v očekávání, víru přerůstající v touhu, lásku k bližním, němé rozhovory se členy rodiny...

Adriena Šimotová je velmi otevřená a odvážná, ne vždy je jednoduché odkrýt pravdu vlastního nitra a zpřístupnit ji sobě i ostatním. Pravda může nepřipravené zaskočit, zranit. Papírová tkáň absorbuje a unese veškerou tíži bytí - trhání, ostré řezy, perforace, muchlání a mačkání ji oživují. Plastické reliéfy a struktury se stávají personifi kacemi lidského údělu, zosobňují fyzické i psychické potřeby člověka ve vazbách a odpovědích k prostředí a prostoru, ve kterém se nachází.

Adriena Šimotová dokáže být i velmi křehká, jemná, senzitivní a zranitelná. Dimenze lidskosti, mentální a duchovní síla člověka jsou pro ni svátostí. Doteky se vytrácejí v bílé mlze papíru. Jednotlivé tahy v náznacích doznívají v tiché kontemplaci...

Koncepce výstavy v Galerii Závodný není založena na chronologickém uspořádání prací, neprezentuje ani celistvý soubor spojený námětem či technikou tvorby. Jednotlivá díla by měla připomínat zastavení, místa odpočinku a splynutí na cestě k pochopení bytí člověka a k vlastní duši. Prostřednictvím lidské fi gury, hmatatelné a fyzicky přítomné tělesné substance, máme možnost vstoupit do spirituální roviny, ve které se postavy mění v archetypální předobrazy prožitků, nachází se na rozcestí odžitých událostí, prázdného ticha a nového očekávání. Vytříbený způsob zpracování, uměřenost a formální preciznost umožňují dešifrovat přesahy, konotace a skryté podtexty navybíraných prací.

Spojení s tvorbou Magdaleny Abakanowicz napomáhá vnímat lidské poselství v různých úrovních. Divák je konfrontován s koexistencí ve skupině, v davu, který potlačuje individualitu a ovládá jednotlivé postavy. Druhou rovinou je bytí v páru, ve dvojici. I přes veškerou blízkost a náklonnost jsou projevy sounáležitosti a vzájemné komunikace někdy zcela nemožné, může dojít k úplnému odcizení. Další možností je sledovat vnitřní prožitek a duchovní sílu jedince. Duchovní rovina přetváří ideje na drobné vzkazy a poselství, přináší vzájemné sdílení, povyšuje rutinní situace běžného života na nejcennější okamžiky. Setkání dvou výsostných autorek ve společném výstavním prostoru nabízí široké rozpětí poloh, do kterých je zaznamenána lidská mentalita, osudový úděl jedince, jeho možnosti v rámci skupiny, ukotvenost vazeb i věčné hledání člověka.

Ticho přestává být mlčením a stává se dorozumívacím prostředkem...

Magdalena Abakanowicz

V. Brucháčková Závodná, červenec 2014