Eva Schlegel & Alena Foustková
25. 9. – 7. 11. 2014

Šimotová Abakanovič

Otevírací doba úterý-pátek 11-17 hodin, sobota a neděle 10-17 hodin.

Eva Schlegel
Narozena 1960 v Hall v Rakousku
Nalézt okamžik, kdy se z běžné činnosti, rutinního pohybu či hry stává nebezpečná situace, hazard... Objevit moment, po kterém čas plyne jinak, známý svět se stává bludištěm, vazby a vztahy, které se zdály být pevné, neplatí...
Prozkoumat stav mysli, ve kterém člověk dospěje k rozhodnutí opustit známé a bezpečné zázemí, vymění ho za nejistotu, ohrožení...
Najít zlomek vteřiny, který člověku umožní   p o z n á n í...
Paní Evu Schlegel, renomovanou rakouskou výtvarnici, zajímají situace, které zaznamenávají zlomovou polohu, okamžiky mezi tíhou a lehkostí, létáním a pádem, pohybem a klidem. Přitahují ji paradoxy a momenty, kdy nelze dešifrovat skutečný význam dané situace. Není jasné, zda postavy vyobrazené na plátně či olověné desce plavou, padají nebo letí. Napětí dané chvíle zasahuje i diváky, zneklidňuje je i očekávání možného pádu či nehody. Hranice lidských možností a blízkost případného pochybení vyvolávají nejistotu i zvědavost.
Dílo Evy Schlegel zahrnuje především fotografické práce, video a instalace, které mají vztah k různým polohám vnímání časového průběhu a prostoru. Ráda používá nalezený materiál a vytváří tzv. ready made objekty. Pracuje s různorodými fotografickými technikami, k nejzajímavějším patří práce s olověnými deskami, které slouží jako podklad pro sítotisky.
Velkoformátové olověné desky se sítotiskovými snímky mraků či hor vytvářejí zvláštní šerosvitné krajiny. Odlesky a stíny kovového podkladu prohlubují prostor, vnášejí do obrazů jedinečnou atmosféru a napětí.
Lidskou fascinaci létáním sdílí Eva Schlegel ve snímcích postav z curyšského Centra pro trénink kosmonautů. Fotografie a videoprojekce velmi formálně oblečených lidí ve stavu beztíže navazují na projekty Y. Kleina.
Od roku 1990 se Eva Schlegel zabývá problematikou textu. Její písmo však postrádá konkrétní podobu, je možné ho dešifrovat pouze jako vizuální znak, který rytmizuje a členění prostor skleněných desek, které pokrývá. Písmo má charakter i vizuální strukturu běžného textu, jeho význam ovšem není možno číst.
Velmi zajímavou část její tvorby představují série oblaků a erotických výjevů na dřevěných deskách či na plátně, které pokrývá až čtyřicet tenkých vrstev laku. Tato náročná technologie vnáší do díla dimenzi hloubky, ztmavuje a patinuje daný výjev.
Eva Schlegel studovala na Vysoké škole užitého umění ve Vídni /1979 - 85/, v mistrovské třídě Oswalda Oberhubera. Mezi lety 1997 - 2006 působila paní Eva Schlegel jako univerzitní profesorka umění a fotografie na vídeňské Akademii výtvarných umění. Stala se komisařkou rakouského pavilonu na 54. Bienále v Benátkách.
Paní Eva Shclegel žije a pracuje ve Vídni, její práce jsou zastoupeny v mnoha státních i soukromých sbírkách po celém světě.

Alena Foustková
narozena 1957 v Karviné
Papír a kniha - průvodci na cestě člověka, kteří zvou k dotekům. Prsty měkce mapují zvrásněný povrch a strukturu jednotlivých listů. Tvárnost a poddajnost papírové materie vyvolává touhu přetvářet, přepisovat, modelovat a vtiskávat do plochy představy, pocity, touhy... Vznikají tak autorské knihy, které se na přelomu 60. - 70. let 20. století začínají objevovat jako možné podoby vizuální poezie a konceptuálního umění.
Paní Alena Foustková se dlouhodobě zabývá problematikou masových médií, všímá si znaků a symbolů, které kódují a zastupují obsahy jednotlivých sdělení. Snaží se zachytit útržky reality v nepřehledné záplavě informací.
Čárový kód, který v rovině obchodní komunikace zastupuje písmo, zjednodušuje a abstrahuje obsáhlé informace do šifry z útlých pásků, přesouvá paní Alena do výtvarné roviny. Znak ztrácí své původní atributy /informace o výrobku/ a stává se čistě vizuálním objektem.
V projektu připravovaném pro Galerii Závodný pracuje Alena Foustková s poezií Jana Skácela. Vybrané básně moravského básníka překládá prostřednictvím čárových kódů, videoinstalací či papírových objektů do svébytné vizuální poezie. Tyto „překlady" probíhají podle přesných, předem zvolených kritérií autorky. Ve výtvarné rovině tak vznikají práce s jasnou koncepcí a členěním, často směřují ke geometrické abstrakci.
Z vydaných sbírek Skácelovy tvorby je pro účely výstavy vytvořen nástěnný reliéf, který je možno vnímat i jako případný slovník, ve kterém si mohou diváci listovat a porovnávat klasický písemný záznam s výtvarnou parafrází Aleny Foustkové.
Papírový objekt Nebe, peklo, ráj odkazuje na dětskou říkanku, která se zapomenuta ukrývá v podvědomí návštěvníků výstavy. Texty básní na povrchu pravidelného reliéfu postupně blednou a vytrácejí se, stejně jako vzpomínky uložené v paměti, které vytěsňují nové prožitky a události.
Objekt z rozevřených knih s čistými stránkami je využíván pro světelnou projekci. Světelné paprsky rozpohybují prázdné listy, míhající se světla a stíny mění povrch stránek v trojrozměrnou krajinu, stávají se inspiračním zdrojem.
Vazbu Aleny Foustkové k textům a knižní kultuře můžeme sledovat i prostřednictvím úprav a ilustrací knih /např. bibliofilské vydání básní Jaroslava Seiferta Pocta Vladimíru Holanovi, grafická úprava a ilustrace ke knize W. Saroyana Blaznivost v rodině, obálka a ilustrace pro knihu K. Schneiderové - Räber Infusion gegen die Traurigkeit/.
Alena Foustková vystudovala AVU v Praze /profesorem Ladislav Čepelák/. Studium dokončila v roce 1982. Ráda pracuje s papírem, experimentuje s různými výtvarnými technikami, má blízko k lettristickým znakům, konceptuálnímu umění. Její spřízněnou duší i rádcem byl J. Kolář. V roce 1984 odchází s rodinou do kanadského Toronta. Zde vystudovala obor Komerční umění na George Brown College. V roce 1995 se vrací zpět do České republiky, kde i v současné době žije a pracuje.
Vladimíra Brucháčková Závodná, září 2014