alojz klimo

3. srpna 1922 - 12. října 2000

Alojz Klimo patřil od 60. let 20. století k nejprogresivnějším slovenským umělcům. Zájem o geometrickou abstrakci a malbu formuje jeho specifický a na první pohled snadno rozpoznatelný malířský rukopis.
V první polovině 60. let se na slovenské výtvarné scéně formuje skupina autorů, kteří se v rámci okruhu nové citlivosti zaměřují na konstruktivistické, kinetické a světelné umění /Milan Dobeš, Eduard Antal, Tamara Klimová, Štefan Belohradský, teoretik Arsen Pohribný/. Pro Alojze Klimu je velmi důležitá malba, soustředí se na zjednodušené geometrizované znaky a pestrou barevnou škálu. 
Náměty pro tvorbu čerpá převážně v městské krajině. Motivy křižovatek, ulic a střech domů se objevují na dřevěných deskách, plátnech obrazů i linorytech. Je zde patrný princip kontrastu. Obrazová plocha je rozdělena do jednotlivých polí, každé z nich je orámováno výraznou černou linkou. Předobrazem pro toto dělení jsou zcela jistě práce Pieta Mondriana.
V sérii Křižovatek jsou jednotlivá pole tvořena systémem výrazných diagonál, v sériích Okna a Střechy členěna na obdélníky, čtverce či lichoběžníkové útvary. Každý segment /pole/ je nositelem určité barvy, obvykle Alojz Klimo používá škálu čistých, výrazných odstínů. Segmenty jsou dále obohaceny soustavou razítkových rastrů a mřížek /obdobná razítka užívá např. Roy Lichtenstein/.
Častým tematickým motivem jsou otisky kružnic a čtverců specificky a s rozmyslem rozmístěné v ploše polí. Systém rozmístění jednotlivých obrazců připomíná půdorysné záznamy, není svázán přísnými pravidly uspořádání a je velmi senzitivní. 
Zajímavým principem, který Alojz Klimo rád využívá, je princip symetrie skladby kolem vertikální osy. Takto utvářená díla evokují okenní tabule či stránky knihy.
Repetitivnost, symetrické dělení obrazové plochy a jednoduché geometrické znaky zcela zřetelně odkazují k promyšlené koncepci, spontánní práce s barvou a nepřítomnost dogmatického řádu posouvají jednotlivá díla Alojze Klima k individuální, osobní a velmi citlivé výpovědi. 
Alojz Klimo studoval na Slovenské vysoké škole technické v Bratislavě /1941-45/ a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze /1945 - 48, prof. J. Bauch/. Pro československý pavailon na Expu 1970 v Ósace vytvořil rozměrný variabil Barevné přeměny.