eduard antal

18. května 1929 - 21. listopadu 2011

Pro malíře, grafika, tvůrce kreseb a reliéfů Eduarda Antala byla krajina rodného Slovenska základním těžištěm tvorby a celoživotní inspirací. Od samotných počátků příroda tematicky převažovala nad ostatními náměty, viděnou realitu krajinné kompozice postupně zjednodušoval až do podoby minimalistických a kontemplativních reliéfů bílých krajin.
Podrobné studium městské, rurální i přirozené krajiny a pobyt v přírodě Eduarda Antala naplňovaly. Každoročně se se svou ženou Elvírou i skupinou přátel /Z. Rusková, J. Švec, m. Veleba/ vydával na plenérové pobyty, během kterých vznikaly kvaše a olejové malby. Počáteční realistické krajiny na nich působí opuštěně a nostalgicky, je v nich patrný odkaz k městskému civilizmu Skupiny 42 a poetice krajin s technicistními prvky Kamila Lhotáka.
Pozvolný přerod krajinných motivů Eduarda Antala směrem ke geometrické abstrakci se váže k období pedagogického působení na Fakultě architektury SVŠT v Bratislavě /od roku 1953/, kde vedl ateliér kresby. Oblíbenými se staly především motivy polí a luk, utvářené pravidelnými geometrizovanými segmenty z barevných ploch a linií.
Zcela zvláštní postavení mají obrazy První sníh, 1966, Městský motiv, 1966, Přeměna, 1966, Křižovatky, 1966, ve kterých Eduard Antal zjednodušil kompoziční schéma a přimkl se k programu skupiny konkrétistů, se kterými v roce 1970 vystavoval na společné výstavě v Domě pánů z Kunštátu v Brně. 
Koncem 60. let opustil Eduard Antal klasickou malbu a věnoval se bílým reliéfním strukturám ze sádry. Dopad světla na plochu reliéfů vrhá měkké stíny kopírující nízké sádrové linie, které autor trpělivě vrstvil a brousil v obrazovém plánu. Na plastické modelaci reliéfu se podílí i dopadající světlo, které umožňuje divákovi rozlišit celou škálu bělí i texturu jednotlivých segmentů povrchu.
V 70. letech je do reliéfní struktury implementována barva v podobě barevné linie, která míří mimo rámec reliéfu a odkazuje k okolnímu prostoru. Tato linie dělí obrazový prostor na dvě či více částí, často identické či zrcadlově orientované. Barevnou linku lze vnímat i jako pomyslnou osu souměrnosti, která napomáhá udržovat vyváženost a vyrovnanost reliéfu.
Nedílnou součástí díla Eduarda Antala jsou i realizace v architektuře, většinou se jedná o velkoformátové nástěnné reliéfy z hliníkových plátů, které odrážejí světlo i okolní prostor.
Po celou dobu tvorby věnoval Eduard Antal velkou pozornost grafice, jeho specializací se stal hlubotisk. Grafické listy byly vydávány v malých nákladech a většinou tvořily cyklus několika listů, ve kterých Eduard Antal řešil jednotlivé fáze pohybu a změny zobrazovaného motivu.