eduard ovčáček

1933, Třinec, Česká republika

Český Těšín, Frýdek Místek, Ostrava. Města Eduarda Ovčáčka. Tento kraj má prý od uhlí černé srdce. Snad...
U Ovčáčků tluče v rytmu psacího stroje.

Každý tep zrodí nové písmeno. Je jich spousta, valí se jako řeka. Tlačí se v zástupech, choulí se v kabátcích z ručního papíru, překřikují se v hloučcích. Některá spořádaně čekají, jiná se potácejí, další se ztrácejí pod tíhou těl svých druhů. Co s nimi?

Eduard Ovčáček to ví, umí jim naslouchat, vypozoroval, jak s nimi zacházet. Grafémy ho poslouchají jako svého pastýře. Zpupné verbuje do přísných šiků geometrických útvarů. Z klidných kusů stáda vytváří řádky a sloupce svých grafických listů. Slabší jedince nechá zemřít prastarou rituální smrtí v plamenech ohně. Je to kruté divadlo, písmenka černají pod rozžhavenou kovovou matricí, aby v příštím okamžiku mohla znovu povstat z popela. Slepí fénixové s vypáleným cejchem, znovu svobodní a silní. Některá z písmen magickou moc opakovaně se nadechnout nemají, zůstávají po nich prázdná okénka v listech koláží.

Pan Ovčáček je tuší i pod kůrou stromů. Opatrně hledá mezi letokruhy starých kmenů šepoty milenců, útržky rozhovorů dlaní dřevorubců, řetězce vzpomínek, modely hvězdné oblohy a počty zatoulaných kusů dobytka. 

Jsou i znaky, které do vínku dostaly dominantní, bojovnou povahu býků v aréně. Toreador Ovčáček s nimi tančí a zápasí, aby nakonec jejich zkrotlá, znehybněná těla náležitě uctil. Stojí jako vítězové, velcí, často rudí od krve či zčernalí od hlíny bojiště, nad svými druhy.

Zbytek stáda je puštěn na úrodné pastviny počítačové obrazovky. Tam se přelévá, plaší a znovu formuje. Pak se k nám znovu vrací v plastických op-artových digitálních tiscích.

I Ovčáčkova písmena umírají. Jejich duše nedojdou zatracení, Eduard je nechává odpočívat v bílých tůních tichých slepotisků. Jejich nadčasovou platnost cítíme i v řadách serigrafických tisků.

Velkou inspirací je pro Eduarda Ovčáčka prostor. Snaží se uchopit jej svými objekty, které kontinuálně vznikají po celou dobu jeho tvůrčí práce. Architektony, dřevěné reliéfy a plastiky v nejrůznějších variantách, obměnách a rozkladech umocňují prostor, vytváří jeho novou, vlastní dimenzi.

V. Brucháčková Závodná, leden 2012

Narozen 5. března 1933 v Třinci
1957-1963 studium na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě /prof. Peter Matejka/
1962 roční stáž na VŠUP Praha v textilním ateliéru profesora Antonína Kybala
1960 zakládá s Milošem Urbáskem bratislavskou skupinu Konfrontace, která prosazuje abstraktní umění na Slovensku
1967 spoluzakladatelem Klubu konkrétisů
1968 pedagogem na Palackého univerzitě v Olomouci
1968 programově se začíná věnovat serigrafii
1991 spoluzakládá Katedru výtvarné tvorby při OU, kde působí jako pedagog
1997 začíná organizovat serigrafické workshopy v ateliérech OU

Udržuje kontakty se zahraničními umělci, především v Polsku /univerzity v Katovicích, Krakově a Lodži/ a na Slovensku.
Svými pracemi je zastoupen v mnoha veřejných i soukromých sbírkách v ČR, Evropě, Asii i Americe. V současné době vede katedru grafiky a kresby na Ostravské univerzitě.

Ocenění
1965 Cena za grafi ku na mezinárodní výstavě Zlate Grono v Polsku
1968 Čestné uznání bienále Výzkumu grafiky v Jihlavě
1995 Grand Prix hlavního města Prahy v I. ročníku mezinárodního trienále grafiky Inter-Kontakt - Grafik, Praha - Krakov
1996 Cena České spořitelny za kolekci grafických listů
1998 1. cena města Namuru v Belgii na mezinárodní výstavě u příležitosti 100 let od úmrtí Féliciena Ropse
1999 Prestižní cena Vladimíra Boudníka za významný přínos moderní grafice
2000 Grafika roku, Čestné uznání kategorie A, Praha
2004 Grafika roku, Čestné uznání kategorie A, Praha