Galerie Zavodny
crw_7241.jpg

Frantisek Kyncl

 
 

františk kyncl

21. listopadu 1934 - 14. července 2011

kyncl_galerie_zavodny.jpg


Výtvarná díla připomínají otevřené knihy. Dá se v nich číst, sledovat hlavní dějovou linku, nechat se unášet specifickým stylem a jazykem každého autora. Co je však vepsáno mezi řádky?

František Kyncl mezi ně vetkl samu podstatu svých objektů, monostruktur - vzdušnost, křehkost a nadčasovost gotických katedrál, dynamiku, barevnost i iluzivnost barokních chrámových staveb, prostor těsně propojený s vlastními prožitky, zkušenostmi i myšlenkami. Nesmazatelné stopy zde zanechal i odchod z republiky /1968/, život v exilu, vlastní těžká nemoc i blízkost empatické manželky Elsi. Je možné vyčíst touhu nalézt a vystavět konstrukci, která potvrdí správnost zvolených stavebních principů /geometrický řád/, přitom však umožní otevřít prostor, osvobodí člověka od vžitých vazeb. Kde je začátek a kde je konec? Není to podstatné, vztah mezi jednotlivými segmenty objektu je pevný, logický, začátek a konec pouze vymezují cestu, po které autor jde.

V meziřádcích je vepsána i melodie hudby, kterou František poslouchal. Její tóny a tempo přenášel do barevných tahů a doteků zanechávaných na dlouhých pásech papíru, který se zvolna odvíjel z Františkova vynálezu - pohyblivého válce /bubnu/. Vznikají tak hudební záznamy, ve kterých barva nevyjadřuje pocit ze skladby, ale odlišuje jednotlivé zvuky, jejich rozdílné rytmy. Melodie Steva Reicha, P. I. Čajkovského a dalších se mísí s ruchy z ulice, s hlasy automobilů či tichým broukáním autora. Každá Kynclova kresba i stavba začíná bodem. „Bod je zrod, prvopočátek. Každý bod je jedna myšlenka. Myšlenky se dají vzájemně spojovat, jejich spojnicí je čára. Několik vzájemně propojených bodů a čar vytváří kresbu myšlenky. Taková kresba může být výkřikem v tichu, anebo také může být nejtišším tichem v ohlušujícím hřmotu. Kresba je slavnostní každodennost!

Kresba je naše vlastní pozorování se v zrcadle!" /F. Kyncl/ Každý člověk, předměty, hory, moře, města, planety, minulost, přítomnost i budoucnost vytváří konkrétní body, malé propojené tečky, z nichž vznikají čtyřstěny a pyramidy ve složitých strukturách nedozírného a nadčasového Univerza Františka Kyncla.

Životopisné údaje

Narozen 21. listopadu 1934 v Pardubicích, zemřel 17. července 2011 v Dűssledorfu.
1950-1953 Střední uměleckoprůmyslová škola, Praha
1953-1957 Vyšší uměleckoprůmyslová škola, Praha
1962 Návštěva Sovětského svazu, seznamuje se s ruskou avantgardou a konstruktivismem 20. let
1966 Cesta do Rakouska a Itálie, v Římě se setkává s tvorbou Lucia Fontány, která ho ovlivnila
1968 Odcestoval do Rakouska
1969 Přesídlil do Německa a zůstal ve vynucené emigraci
1969-1971 Akademie výtvarného umění, Dűssledorf, profesor G. Hoeme
1974 Od tohoto roku vydává časopis Schwarz auf Weiss, který přináší informace o české exilové scéně
1981-1982 Pedagog na dűssledorfské akademii


Svými pracemi je zastoupen v řadě veřejných i soukromých sbírek. 

 
 
Kyncl_Galerie_Zavodny_1.jpg
kyncl_galerie_zavodny2.jpg
Kyncl_Galerie_Zavodny_3.jpg