Hans-jörg Glattfelder

narozen 1939, Zürich, Švýcarsko

Hans-Jörg Glattfelder je výraznou a progresívní osobností současného evropského umění.

Užitými výtvarnými prostředky se hlásí k zásadám konstruktivismu, souběžně však hledá vlastní, zcela specifický přístup, který vychází ze studia prostorového uspořádání a jeho vyjádření v ploše obrazu či nástěnného reliéfu.

Do svého bádání zahrnuje i vědecké poznatky z jiných oblastí lidské činnosti, např. psychologie, neuropsychologie, kybernetiky, matematiky, sociálních věd, architektury… Vzniká tak multidisciplinární dialog mezi vědou a volným uměním.

Instalace v Galerii Závodný je koncipována přímo na míru výstavního prostoru kurátorem výstavy, panem Hansem-Peterem Riesem, kterého spojuje s autorem dlouholeté přátelství i práce na odborných textech a rešerších.

Po krátkém studiu na Akademii výtvarného umění v Římě se Hans-Jörg Glattfelder usadil ve Florencii /1963 – 69/. Díla tohoto počátečního období byla typická hledáním spojitostí mezi přísnou linií curyšského  konstruktivismu, systémem raně renesanční italské architektury, kde základním řídícím prvkem je přímka, i vlivy současné architektury, kterou reprezentoval např. Milorad Pantovič. Ten ve 30. letech 20. století spolupracoval s Le Corbusierem v Paříži. Ke známým sériím patří např. cyklus Anamorphosys či Pantovičovy reliéfy.

V 70. letech se H. J. Glattfelder přestěhoval do Milána. Kontakty s M. Balloccem, A. Calderarou, G. Colombem a L. Veronesim byly přínosné při utvrzování vlastní cesty, která využívala možnosti intelektuálního zkoumání jevů i industriální výroby /série reliéfů Pyramid/ a podněcovala autora ve studiu geometrie a prostorové prezentace. Nově nabyté poznatky autor od roku 1977 využívá v pracích, které nazývá neeuklidovské metafory.

Dalším důležitým mezníkem tvorby H. J. Glattfeldera bylo setkání s filozofem H. H. Holzem, které zprostředkoval v roce 1977 švýcarský umělec R. P. Lohse. Prvotní setkání filozofa a umělce se proměnilo v dlouholetý vzájemný dialog, jež byl pro H. J. Glattfeldera inspirací k řešení otázek týkajících se vztahu umění a vědy. Poprvé se setkáváme s pojmem metaracionalismus.

V roce 1987 byl H. J. Glattfelder na návrh E. Gomringera a W. Rotzlera v Zurichu vyznamenán cenou „Camille Greaser Price“. O rok později se přestěhoval k jezeru Orta, kde pracoval na svých syntetických reliéfech, které se vyznačují větší mírou zjednodušení.

Po ročním stipendijním pobytu v New Yorku se H. J. Glattfelder v roce 1998 přestěhoval do Paříže. Jeho eseje a teoretické statě byly často publikovány v odborných médiích.

V současné tvorbě H. J. Glattfeldera je možné sledovat geometrické objekty či jejich rozložené pláště, které ale diváka matou specifickou prostorovostí, perspektivou i nepravidelným tvarem. Tyto práce se stávají jakousi pomyslnou symbolickou značkou tohoto přemýšlivého umělce.

Díla H. J. Glattfeldera jsou zastoupena v mnoha institucionálních i soukromých sbírkách, v roce 2015 byla u příležitosti výstavy v Museu Haus Konstruktiv v Zurichu vydána monografie Was der Fall ist / That is the case s texty S. Schaschl, J. J. Holze, E. Gomringera, H. P. Rieseho, M. Filoniho, S. Geigera.