János Fajó

9. února 1937 - 8. července 2018

János Fajó patří k výtvarníkům, pro které je vytvoření vlastních principů a pravidel pro užití tvarů a barev velmi podstatné. Geometrická abstrakce v jeho podání kopíruje autorovy představy a poznatky o formě a jejím působení v prostoru. Jeho promyšlené kompozice ožívají v kresbách, malbách, grafikách, reliéfech, linorytech, objektech ze dřeva či mramoru.

„Bez tvaru bych neexistoval. Nebyl bych Fajó. Forma je základní element kompozice, dokáže nejvíce postihnout myšlení a osobnost autora. Myslím, že příroda utvořila ženu jako měřítko formální krásy a muže tato krása přitahuje, rozumí jí, umí ji vnímat... Najít tvar, formu, je pro mě nejtěžší práce. Barvu pak již přiřadím s hravou lehkostí."

János Fajó vystudoval akademii užitého umění umění, k jeho učitelům patřil Gyula Hincz. V letech 1964 - 67 pracoval a tvořil s Lajosem Kassákem, jednou z největších osobností maďarské avantgardy, a je považován za jeho jediného žáka. V šedesátých letech vydává společně s Kassákem dvanáctistránkový manifest, ve kterém odsuzuje socialistický realismus. Po zveřejnění manifestu se dostává na černou listinu, je pro něj téměř nemožné v Maďarsku vystavovat. V roce 1969 se na své cestě Evropou setkává v Paříži s Victorem Vasarelym a na Bienále konstruktivistů v Norimberku s Maxem Billem.

Spolupráce s nimi ho vede ke zdokonalování grafických technik, především serigrafie. Svým přátelům / Vasarely, Bill, Bak, Konok, Schoffer, Gerstner, Kassák.../ vydává cykly grafických map, kterými si dobude renomé vynikajícího grafika. V roce 1976 svoji činnost zahajuje Józefvárosi Gallery. Formou workshopů a pod vedením J. Fajó jsou prezentovány práce autorů, kteří se zabývají formou a tvarem. Z galerie se stává mezinárodní fórum, vystavovány jsou práce umělců z celé Evropy. János Fajó vede i grafické dílny /např. Free schoool in Telkibánya/.

„Největší dary, které mohou být dány člověku do vínku, jsou: talent, tvůrčí touha a osobní síla."