Jaroslav Wasserbauer

24. září 1962

Výstava Jaroslava Wasserbauera v Galerii Závodný v Mikulově je koncipována jako výstava ryze sochařská. Prezentuje práce z posledních let, ve kterých je patrná profilace autora směrem k volně stojícímu, geometrizovanému robustnímu objektu.
Základní materií pro všechny sochy a objekty je skelná tavenina, autor využívá všech jejích možností a specifických vlastností pro realizaci tvarově abstrahovaných plastik. Přirozené světlo formuje tvary a objemy jednotlivých artefaktů, oživuje barevné pigmenty. 
Matný povrch světlo odráží, vymezuje sochu v prostoru, světelný proud se účastní objemové modelace, zvýrazňuje deformace jednotlivých partií. Oko diváka vnímá především různou intenzitu barevného pigmentu v místech deformací, teprve při bližším ohledání jsou patrné prohlubně způsobené slabší vrstvou skelné hmoty. Účinky světla a stínu se plně podílí na vytváření plasticity objektů.
Broušený povrch naopak napomáhá světlu prostoupit sochou. Odhaluje vnitřní prostor sochy, ve kterém je možno spatřovat úmyslné pravidelné či nahodilé rastrování, které Jaroslav Wasserbauer utváří již ve fázi ukládání skelných tyčí či drtě do sádrové formy, tedy ještě v době před tavením skloviny. Především v objektech s barevnými pigmenty jsou účinky světla fascinující. V prostoru styku sousedních rovin, které jsou vymezeny hranami, dochází k lomům světelných paprsků a barevnost skla prochází několika stupni intenzity. 
Jaroslav Wasserbauer volně navazuje na silnou tradici české sklářské školy, která se formovala na přelomu 50. - 60. let 20. století. K jejímu okruhu patřili především studenti Josefa Kaplického, který působil na VŠUP v Praze - Stanislav Libenský, Miluše Roubíčková, Vladimír Kopecký a Václav Cígler. Dvojice autorů Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová pak dokázali svoje pojetí skleněné tavené plastiky povznést na úroveň monumentální sochařské tvorby a zabývali se i otázkou skleněné plastiky v architektuře.
Jaroslav Wasserbauer po studiu na Střední odborné škole sklářské ve Světlé nad Sázavou pracoval jako brusič ve sklárně Bohemia v Josefově dole. Od roku 1988 má vlastní ateliér ve Ždáru nad Sázavou. Jako jeden z mála sklářských výtvarníků pracuje výhradně sám ve všech fázích realizace díla - skica, sádrový model, tavení skla, následné chládnutí a jeho povrchové úpravy a broušení. Někdy k elementárnímu tvaru své sochy přidává skleněné segmenty napodobující vegetativní tvary sasanek a podmořských hub, které ho fascinují.
Práce Jaroslava Wasserbauera jsou zastoupeny v mnoha privátních i institucionálních sbírkách po celém světě.