Jánoš Megyik

8. října 1938

Jánoš Megyik patří k inspirujícím osobnostem evropského výtvarného umění, je držitelem Kossuthovy ceny a mnoha jiných ocenění.

V průběhu svého života žil a tvořil ve Vídni, Paříži a Budapešti. Jeho práce je založena na výzkumu a užití metod projektivní geometrie a renesanční perspektivy. Tyto principy tvorby uplatňuje ve svých kresbách, fotogramech, strukturálních objektech i architektonických realizacích.

Pro Galerii Závodný navrhl János Megyik rozměrnou prostorovou instalaci, která koresponduje s architekturou budovy. Tři roviny, které vymezují napnuté gumové šňůry, představují trojrozměrnou kresbu v prostoru. Tato instalace byla utvářena v systému projektivní geometrie, která jasně definuje rámec pravidel pro systémové uspořádání jednotlivých linií, zároveň však umožňuje autorské korekce, které podléhají senzitivnímu vnímání autora.

Po studiích na vídeňské Akademii výtvarného umění hledal János Megyik vlastní způsob výtvarné výpovědi. V kamenolomu v Sankt Mragarethen /1961 - 1964/ mapoval linie puklin v kameni, záznamy těchto vertikál a horizontál přenášel na papír a spojoval je dalšími čarami do sekcí. Komponoval tak své první geometrizované kresby a akvarely.

Dalším krokem bylo dát těmto záznamům z konkrétního prostoru ustálená pravidla. Studoval možnosti perspektivních zobrazení a jejich projekcí, vytvářel svůj originální systém, který pracuje v intencích skutečné geometrie a s ní související filozofické nadstavby, která je volným pokračováním matematického řádu.

Zhmotněním těchto snah a vizí jsou objekty a reliéfy z dřevěných hranolů. Stejným způsobem postupuje János Megyik při tvorbě svých kovových reliéfů. Všechny realizované práce mají velmi silnou vazbu k architektuře.

V letech 1985 - 1987 vzniká jeho první realizace ve veřejném prostoru - Katedrála pro Paula Cézanna a v roce 2005 vstupní portál univerzitního objektu biologických věd a knihovny v Debrecenu.