Julio Le parc

narozen 1928, Mendoza, Argentina

Julio Le Parc patří ke kreativním a vizionářským osobnostem, které formovaly moderní umění 2. poloviny 20. století. Bývá považován za průkopníka kinetického umění a světelné animace. Ve 40. letech se celá jeho rodina přestěhovala do Buenos Aires, kde posléze studoval výtvarnou akademii.

V roce 1958 získal Julio Le Parc grant od Francouzské kulturní instituce a odešel do Paříže. Brzy po svém příchodu navazuje úzké přátelské vztahy s latinskoamerickými výtvarníky Jesúsem Rafaelem Sotem a Carlosem Cruz-Diezem. Seznamuje se s Victorem Vasarelym, Georgem Vantongerloem, Françoa Morelletem, Joëlem Steinem, Verou Molnár, F. Sobrinem, H. G. Rossim, J.-P. Yvaralem, galeristkou Denis René a mnoha dalšími umělci.

V roce 1960 se Julio Le Parc stává zakládajícím členem francouzské skupiny GRAV /činnost skupiny 1960–68/, která pracuje s hravostí, variabilitou a přímou interakcí mezi dílem a divákem.

V roce 1966 získal hlavní cenu na 33. Bienále v Benátkách. V této době experimentuje se světelnou projekcí. Rytmicky mění sekvence světelných vibrací a záblesků, které jsou doprovázeny zvuky, akce působí velmi emotivně a sugestivně.

V 70. letech se zabývá výzkumem barevného spektra a tvarových mutací, vznikají série studijních kvašů, které jsou v některých případech posléze realizovány v řadách akrylových maleb na plátně, např. 12 études /kruhy barevných terčů/, velkoformátová díla ze sérií „Ondes“ a „Oval fractionné“.

Koncem 70. let se Julio Le Parc věnuje sérii „Modulací“, které na ploše plátna rozehrávají uspořádání technicistních struktur a tubusových útvarů, mezi kterými prochází a v temném pozadí obrazu někdy náhle mizí paprsek světla. Inspirace vesmírem? Náznaky procesuality dějů v různých časových dimenzích? Via lucis má pravidla, které zná jen pan Julio… 

80. - 90. léta reprezentuje série „Alchymií“, které jsou pokračováním v experimentování s barevnou škálou. Používání techniky stříkané barvy (speciální štětec, pistolka) umožňuje pracovat jak se stupni sytosti, tak i s přesně danou velikostí pokryté plochy.

Důležitou součástí tvorby jsou i sochařské intervence do architektury, které jsou průběžně realizovány od 70. let 20. století. Sochy ve veřejném prostoru můžeme nalézt po celém světě, např. v Palma de Majorca, Medellínu /Columbie/, Buenos Aires /Argentina/, Coll. Jorge Pérez /Miami/, Monterrey /Mexiko/…

V současnosti Julio Le Parc žije a pracuje v Cachanu u Paříže.