Karel Trinkewitz

23. srpen 1931 - 14. března 2014

Prožitky je možné sdílet skrze slova. Slova zapsaná na papíře zastupují jednotlivé myšlenky, touhy, naděje a zklamání. Mísí se, může jich být mnoho. Jen některé jsou důležité, jen některé vyvolávají odpovědi, jen některé posouvají hranice vědění a poznání vlastního vědomí. Nepodstatná sdělení zaniknou, splynou ve skrumáži znaků. Jiná spolu souzní a ze střípků reality vytvářejí obrazové koláže, které se velmi podobají básním.

Vizuální poezie Karla Trinkewitze ožívá v pulzujícím, barevném a emotivním labyrintu světa, aby místy znehybněla v hloubavém ráji Trinkewitzova srdce. Nevytváří texty, pouze jednotlivá výrazová zastavení. Střípky životní reality /dobové plakáty, stránky knih, nalezené předměty, erotické fotografie ženského těla/ se mísí s tichou spodobou zenbudhistických a taoistických principů v bezčasí kaligrafických a kartonových vyobrazení. Karel Trinkewitz mapuje reálný i duchovní život člověka v nesčetných kolážích. Neustále se ptá. Hledá. Především ale tvoří... Obrazy, objekty, kresby, básně, deníkové záznamy, novinové články, dopisy...
První setkání Karla Trinkewitze s koláží proběhlo v dětství, kdy zahlédl cestovní kufr polepený hotelovými nálepkami. Vypovídal nejen o toulkách majitele zavazadla, ale také o jeho skutečném životním příběhu. Pestré, všem přístupné, přesto však velmi intimní sdělení. Životní cesta zakódovaná v několika tištěných piktogramech....

Snaha opakovat a tvořit v cyklech zřejmě také pramení v dětství. Tatínkovi, který byl fotografem, pomáhal stříhat a sušit desítky a stovky opakujících se fotografií. „Dodnes stříhám jeho nůžkami, které jsem si jako drahocennou relikvii přivezl až do Hamburku..."
V 60. letech se Karel Trinkewitz řadil k umělcům úzce spjatých s experimentální poezií / k jeho přátelům patřili J. Kolář, J. Hiršal, B. Grögerová, K. Linhart, E. Ovčáček, B. Hrabal.../ Brzy získal kontakty v mezinárodním kontextu, seznámil se s okruhem autorů kolem Maxe Benseho, v pražském ateliéru ho navštívil John Cage, Robert Rauchenberg, Bridget Riley, Paul de Vrie... Patřil k zakládajícím členům Klubu konkretistů /1967/ a úzké přátelství ho pojilo s Václavem Havlem i ostatními členy disentu.

Karel Trinkewitz vyniká jako výtečný karikaturista a satirik /v roce 1968 mu tyto atributy dopomohly k vyloučení ze Svazu novinářů i Svazu výtvarných umělců/. Nadhled a smysl pro humor pramení z multikulturálního prostředí, ze kterého pochází /v jeho rodině se setkávají tři národnosti - česká, židovská a německá/. Po podpisu Charty 77 byl nucen odejít ze země. Zabydlel se v Hamburku a švýcarském Ticinu, od roku 1989 opětovně i v Praze a Rabí.
Střípky duchovního světa pana Karla Trinkewitze je možné prozkoumávat i díky knihám, které vydal /Chvála haiku, Tristium Rabí, Jak jsem potkal básníky, Deset povídek o lásce a zapomínání - společně s M. Sulanem, Život je koláž/.

Životopisné údaje

Narozen 23. srpna 1931 v Mečeříži - zemřel 14. března 2014 v Hamburku.
1945 - 51 Studia na dvouleté průmyslové škole v Teplicích - Šenově
1952 Maturita na gymnáziu v Teplicích
1952 - 54Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, vyloučen
1965 Působí ve skupině experimentálních autorů kolem J. Koláře
1967 Zakládajícím členem Klubu konkrétistů
1979 Jako aktivní signatář Charty 77 přinucen k emigraci