Karel Zlín

23. července 1937

Vážím si lidí, kteří se svou pílí dokázali prosadit v cizím prostředí. Vytrženi z kontextu běžných zvyklostí, profesních i rodinných vazeb, bez zázemí a často i bez fi nančních prostředků. K takové menšině patří i výtvarník Karel Zlín, který od roku 1976 žije a tvoří v mekce výtvarného světa, v Paříži.

Kresby představují záznamy myšlenkových procesů a vizí. Zachycují jedinečný okamžik zrodu myšlenky. V syrové nahotě prostých čar se odhalují surreálné světy mysli autora. Představují záznam momentálního rozpoložení, mapují aktuální stav duše. Zlínovy kresby ze 60. let vzdáleně připomínají stavby Antonia Gaudího. Zdánlivě nesourodé fragmenty jednotlivých organických struktur vztyčují nosný skelet věží. I přes množství různých prvků mají vzniklá těla staveb svůj řád, jasnou strukturu, vytvářejí vizuálně harmonický funkční celek. Vazivové tkáně, výstelky dutých trubic a cév, množství úponů, organické útvary připomínající ústrojí exotických květů - to vše je navázáno na osifi kovaná patra a pevné spoje obratlů.

Tituly kreseb /jejich velká část nese název Kresba prošlá hrobem/ odkazují k pomíjivosti lidského bytí. Zřejmě jde i o vědomou
návaznost na tvorbu prokletých básníků /A. Rimbaud, Ch. Baudelaire/, Zlínových oblíbenců, kteří se pokoušeli nalézt krásu v ošklivosti, smrt a zánik jsou v jejich poezii běžným tématem.

Od roku 1965 vzniká soubor kreseb, koláží a akvarelů s názvem Antropomorfní architektura. Karel Zlín opakovaně rozpracovává
motiv stylizovaných lidských postav nebo jejich částí. Stejný princip se uplatňuje i ve Zlínových informelních strukturách. Z částí lidského těla se stávají znaky, které jsou tvořeny překrýváním, sjednocováním a vrstvením jemné materie. Hustá hmota v různých odstínech šedé barvy vystupuje odněkud z hlubin lidského podvědomí, aby jako naplavenina na některých místech zanesla, jinde poodhalila či ve vrstvách zalila kresebný obrazec na ploše plátna.

Postava je pro Karla Zlína nesmírně důležitá. Možná proto, že vertikála lidského těla spojuje svět pozemského bytí s vesmírem (nohy a tělo člověka jsou k zemi vázány, ale myšlenky a touhy jsou nezávislé, mohou se od pozemských starostí odpoutat). Figury se objevují i na jeho fotoplátnech s přemalbou.

Fotografie Karla Zlína velmi přitahovala, umožňovala mu experimentovat, přenést skutečnou, nezidealizovanou postavu - akt do prázdného prostoru plátna, které evokuje opuštěnou, odlidštěnou krajinu. Výsledné práce vypadají jako záznamy z laboratoře. Z aktů byly společně s oděvem sejmuty i emoce, touhy, vášně... Zůstal pouze ˝materiál" lidského těla, který čeká na to, až bude podroben nezaujatému zkoumání. Tento dojem umocňují i antropometrické údaje /čísla a písmena/ na okrajích pláten.

V polovině 70. let vznikají zvláštní vitríny ze zlatého mosazného plechu, které připomínají schrány na ostatky. V jejich centru ale nespočívají pozůstatky svatých, veškerou pozornost přitahují malé plochy maleb ideálních krajin, záznamy lidské tváře. Jde o jakési archetypální vzory, jejichž skutečnou existenci lze předpokládat.

V Galerii Závodný jsou představena vybraná díla Karla Zlína ze 60. – 70. let, která realizoval ještě před svým odchodem do exilu. Plakáty, knižní ilustrace, francouzská etapa tvorby, sochařská díla i jeho básně Vám, návštěvníkům galerie, rádi zprostředkujeme při některé z dalších výstav.

Životopisné údaje

Vlastním jménem Karel Machálek.
Narozen 23. 7. 1937 ve Zlíně
1953-1956 Střední uměleckoprůmyslová škola v Uherském Hradišti
1956-1957 Jednoroční přípravka na Výtvarné škole Václava Holara
1957-1963 Akademie výtvarných umění v Praze, prof. V. Rada a K. Souček
1966 První samostatná výstava, Galerie mladých, Mánes, Praha
1968-1976 Po okupaci země ruskou armádou si přivydělává tvorbou filmových plakátů
1970 účastní se Mezinárodního malířského sympozia v Roudnici nad Labem /A. Bálint, M. Bogusz, V. Boštík, J. Busse, O. Slavík, S. Fialkovski, B. Kopecký, g. Petrovic, M. Ševčík, L. Taiuti/, úvodní slovo J. Zemina
1976 Odjezd na studijní pobyt do Paříže
Připravoval se na samostatnou výstavu u Paula Gauzita v Lyonu, česká ambasáda mu odmítla prodloužit pobyt, rozhodl se požádat o azyl
Účastní se 5. ročníku Foire d´Art actuel v Palais de Beaux-Arts, Paříž
1979- 1985 Pro pařížské nakladatelství Gallimard vytvořil řadu knižních obálek
1992-1995 Na zakázku francouzského ministerstva kultury a prezidentské kanceláře realizoval svá vrcholná sochařská díla Sluneční bárku, park zámku Rambouillet a Antropomorfní architekturu
1996 Jmenován externím profesorem na AVU v Praze