marius kotrba & tadeáš kotrba

Dvě silné umělecké osobnosti

Dva bohaté vnitřní světy

Dva přístupy k tvorbě

Otec a syn v prostoru mezi vyřčeným a myšleným

Otec a syn v dialogu prostého bytí…

Rezidenční pobyt Tadeáše Kotrby /1986/ v Mikulově probíhal na základě zdánlivě jednoduchého zadání: Reagovat na výběr realizovaných plastik Maria Kotrby /1959–2011/ prostřednictvím vlastní malířské tvorby.

Všechny do výstavy zvolené sochařské objekty Maria Kotrby jsou figurativní. Stylizace figur probíhá ve dvou polohách. V první z nich je patrná vzájemná blízkost postav, stávají se synonymem pro rodinné vazby či milostný akt. Jejich paže a nohy jsou spojeny do obrazce kruhu, pevně obepínají trup další postavy či postav. Splynutí těl vyvolává pocit naplnění, fyzická blízkost je zdrojem sounáležitosti a klidu. Figury jsou silně abstrahovány, není možné vnímat detaily, světlo zdůrazňuje oblé a měkké křivky.

Druhá linie odkazuje ke křesťanské ikonografii. Robustní schematizované postavy se stávají aktéry starozákonních a novozákonních příběhů. Poutají akcentací některých částí těla, často jsou to velké ruce nebo objemná hlava s výrazným týlem. Tyto úmyslné změny vnáší do monumentálně pojatých realizací proporční nedokonalost, která je svým způsobem něžná a charakterizuje lidskost či zranitelnost figur.

Všechny plastiky jsou zhotoveny ze sádry. Pórovitý povrch bílé materie je velmi haptický, okolní prostor není atakován různorodou barevností. V instalaci výstavy je uloženo také torzo rozřezané plastiky /socha Dobrého pastýře/.

Tadeáš Kotrba pracuje se dvěma časovými rovinami – jedna je spojena s minulostí a artefakty otce, druhá, vlastní malířská tvorba, je uskutečňována v současnosti, přímo pro potřeby zadání výstavy.

Postupně vznikající malby čerpají z vědomých i podvědomých zdrojů. Projektují se tak do nich také vzpomínky, dávné prožitky, různá prostředí a krajiny, emoce, vůně, zvuky a citové vazby…

Aby Tadeášova výpověď byla autentická, kvalitní a zodpovědná, musí pracovat v systému, který mu dovoluje hledat nové cesty, zároveň ale umožní udržet kontinuitu tvorby v dlouhodobém horizontu. Celý proces vzniku díla stojí na důkladné přípravě. Drobné skicy a akvarely slouží jako vodítko pro rozměrné realizace.

Velkoformátová, klížená lněná plátna jsou zaplňována prvotními podkresbami, které později částečně mizí pod tejpovacími páskami. Motiv malby je navázán na sochařské realizace Maria.

Prostor obrazu je postupně definován, na řadu může přijít práce s barvou. Jednotlivá barevná pole jsou zpracovávána s velkou opatrností. Barva je velmi řídká, lehce stéká. Po zaschnutí barvy je část lepicích pásek sejmuta, v některých místech je možné sledovat stopy zatečených pigmentů. Tadeáš opakovaně nanáší a překrývá barvy, povrch plátna znovu přemalovává. Někdy i vícekrát za sebou. Když je s prací spokojen, mohou se sejmout všechny zbylé pásky. Obraz získává hloubku a perspektivu.