Manfredo Massironi

8. června 1937 - 30. listopad 2011

Manfredo Massironi, italský umělec, architekt, teoretik a vědec hledal pevné spojitosti mezi malířstvím, volným objektem a architekturou. Tyto mezioborové přesahy mu umožňovaly vytvářet obecně platná pravidla a postupy, které formuloval ve svých manifestech a statích a realizoval je při vlastní tvorbě.
Hlavním oborem jeho zájmu byla percepce - možnosti a způsoby vnímání uměleckého díla či okolního světa a jejich působení na diváka. Spolupracoval s erudovanými odborníky v oblasti psychologie, sám se aktivně věnoval experimentální teorii. S psychologickými aspekty zrakového vnímání a podvědomím diváka následně počítal při vytváření vlastních objektů a reliéfů. 
Patřil k zakladatelům skupiny Gruppo N /1960-65, Padova, Itálie/. Tato skupina tvořila paralelu k uskupení Zero /1957, Düsseldorf/. Pro obě uskupení je charakteristický zájem o světlo, pohyb, nové materiály, technologie a postupy směřují k redukci výtvarných prostředků. Společně s Edoardem Landim, Toni Costou, Albertem Biasim a Ennio Chiggiem zkoumal nové možnosti tvorby v rámci pravidel geometrické abstrakce. Systematický výzkum, experimenty, společně sdílené poznatky - to jsou základní stavební kameny pro tvorbu těchto silných individualit.
Manfredo Massironi vystudoval Institut industriálního designu a fakultu Architektury v Benátkách. Zúčastnil se počátečních výstav Nové tendence v Záhřebu /1961, 63, 65/ a výstavy The Resposive Eye v New Yorku /1965, vystavovalo zde 99 autorů z 15 zemí/.
Výstava Manfreda Massironiho v Galerii Závodný je první samostatnou výstavou v České republice. Sleduje jeho tvorbu od počátku 60. let, kdy pracuje především s drátěnými a nitěnými konstrukty, které respektují přesný geometrický řád. Přesto tyto reliéfy působí velmi subtilně a přirozeně. 
Od roku 1964 vytváří Manfredo Massironi bohaté struktury z proužků kartonu. Tyto skládané reliéfy dodržují osy souměrnosti, jejich kombinacemi a opakováním vznikají zajímavé volutové vzory. 
V devadesátých letech staví reliéfy ze dřeva, papíru a plexi skla. Tyto nástěnné obrazce jsou většinou složeny z několika dílů, vnější obvod obrazce uvnitř ukrývá ohraničené místo jasně vymezeného a čitelného geometrického tělesa /nejčastěji se jedná o čtverec, obdélník či trojúhelník/.
Práce z posledního období téměř eliminují prostor obrazové plochy. Zůstávají pouze za sebou řazené „rámy" z laťovky. Barevné obvody obrazců se rýsují na bílém pozadí plochy stěny. V čistém prostoru se objevují prostorové kresby geometrických struktur...