Markus Döhne / Absolonův žebřík

Limburk, Německo 1961

Markus Döhne, německý umělec žijící v Kolíně nad Rýnem, vytvořil pro Galerii Závodný cyklus autorských prací, pro jejichž vznik hledal inspiraci v minulosti zdejšího regionu. Zdrojovým materiálem pro vystavená díla jsou fotografie, které Markus Döhne objevil v místních archivech.

Výstava je pojmenována po Karlu Absolonovi, profesoru paleoantropologie na KU v Praze, který v první polovině 20. století stál u řady zajímavých objevů a výzkumů.  Za zmínku stojí především paleontologická naleziště v Dolních Věstonicích a speleologická průzkumná činnost v Moravském krasu. Několik snímků, které autor použil jako zdrojový materiál, se vztahuje právě k expediční činnosti profesora Absolona.

Markus Döhne získané fotografické materiály a dokumenty pečlivě studuje. Ve snímcích hledá detaily a momenty, které jsou natolik specifické a příznačné pro okamžik a okolnosti vzniku, že je možno je přenést do současnosti, aniž by momentky ztratily svoji historickou, sociální, existencionální či politickou naléhavost.

Zároveň jsou ale tato zachycení konkrétní skutečnosti vytržena z dobového kontextu a komentáře. Některé snímky mohou být i součástí dobové propagandy. Co tedy vyprávějí, co tají a skrývají? Jak jsou divákem vnímány a interpretovány? Jak se staví k realitě? Proč svou naléhavost neztrácí, když divák často netuší, k čemu se vybrané detaily vztahují? Jakou roli zde hrají vzpomínky? A v jaké vazbě stojí s kolektivní pamětí? Je vůbec možné odtušit a správně interpretovat jejich původní význam?

Na tyto dotazy se jen těžce hledají odpovědi, vizuální naléhavost jednotlivých artefaktů však zůstává. Podtrhuje ji především způsob práce autora, ve kterém je možno najít i odkazy na prostředky středověké deskové malby.

Některá díla jsou pokryta plátkovým zlatem či stříbrem, které propůjčují artefaktům určitou výjimečnost, zároveň je také možné jejich specifické postavení vázat k archetypální středověké ikonografii. Vybraný fotografický motiv, který je do obrazové plochy přenesen ve velkém rozlišení  formou sítotisku, tvoří vizuální protipól značně monochromních pigmentových a lakových nátěrů.

Jednotlivé formáty obrazové plochy se mohou skládat z několika desek různých velikostí, často proti sobě posunutých ve vertikální či horizontální ose.

Markus Döhne je umělcem, který dokáže transformovat realitu do uměleckého díla a umělecké dílo převtělit do metafyzických otázek lidského vědomí a podvědomí. Bez patosu, určujících korekcí, s vírou, že i v čistě vizuální rovině má obraz svoji platnost.