Miloš urbásek 

28. července 1932 - 14. července 1988

Jak na plátno přenést život města? Jeho nepravidelný dech, syrové světlo brzkých ranních hodin, nepokojnou masu lidí, zvuky nočních tramvají?

Miloš Urbásek našel svůj vlastní způsob, vtiskl duši města do zástupných symbolů. Jsou tvořeny znaky - číslicemi nebo písmeny, jindy jen řadami tahů štětce či pastelu, které prosvítají pod svrchní barevnou slupkou.

Cesta k těmto zjednodušeným literám se začíná odvíjet již v cyklech litografi í a monotypů z počátku 60. let. Je v nich patrný vztah Miloše Urbáska k velkému českému grafikovi Vladimíru Boudníkovi. Mezi roky 1963 – 1965 vznikají série koláží, písmena se postupně vymaňují z použitých textů, získávají svobodu a ojedinělou výpovědní hodnotu. Autor je podrobuje vlastním typografi ckým úpravám, skládá na plochu jejich pevná těla. Některá z písmen mrzačí a používá jen jejich jednotlivé části.

Skupiny grafémů žijí vlastním řádem, svou vnitřní dynamikou. Podle přísně dodržovaných pravidel logiky a deskriptivy tvoří geometrické obrazce, akceptují autorovo přesné vertikální či horizontální členění. Úplně autonomní, osvobozená písmena sestavují „mapy"a série - z uzavřeného, základního tvaru písmen probíhá jejich rozklad pomocí otáčení, zrcadlení a dělení, někdy se opětovně vrací z rozkladné formy k původnímu tvaru.

Zcela výsadní postavení má znak 0. Pan Urbásek ho rád nanášel latexem na plátno, nechával ho kralovat archům sítotisků. 0 postupně mění svůj tvar, stává se z něj kruh, symbol života, opakovaného znovuzrození.

Barva zastupuje a tvoří na Urbáskových obrazech prostor i jeho hloubku. Sjednocuje vlastní prostor písmene, místo před ním i kolem něho. Vznikají měkké plochy tlumených odstínů, které místy naráží na tvrdé hranice barevných přímek.

V 80. letech vtiskl Miloš Urbásek svůj rukopis v podobě šrafování a řad z jednotlivých tahů do obrazů malovaných akrylem či olejovým pastelem. Některá z těchto děl směřují k monochromnímu projevu /barevná škála se minimalizuje, postupně převládá pouze jedna základní barva a její valéry/. Jiná, především pastely, se blíží k okamžikům, ve kterých je zachyceno a zhmotněno světlo.

Pozorovat přes clonu jemné mlhoviny něco tak intimního a neuchopitelného jako je Urbáskův zrod světla, myšlenky a hloubky prostoru, je téměř meditativní zážitek.

Životopisné údaje

Narozen 28. 7. 1932 v Ostravě - zemřel 14. 7. 1988 v Drábsku, Slovensko

1953-1956 Vojenský letec /navigátor a radiotechnik/
1957 V Ostravě se seznamuje s Eduardem Ovčáčkem a Rudolfem Valentou
1958-1964 Vysoká škola výtvarných umění Bratislava /profesoři: Peter Matejka, Vincent Hložnik/
60. léta Účastní se II. konfrontace v ateliéru sochaře Aleše Veselého. S Eduardem Ovčáčkem zakládá skupinu bratislavských Konfrontací. 
Výstavy probíhají v letech 1961-1964
1967 Získal cenu Folkwang-Presse v Essenu, Německo
1969 Pozvání Fordovy nadace na studijní pobyt do USA. Československé úřady jeho účast nepovolily
1969 Získal cenu Prix d´achat Biennale de Gravure Ljubljana
Od roku 1958 trvale žil a tvořil v Bratislavě. Zabýval se malbou, grafi kou, kresbou, kresbou pastelem, knižní ilustrací, vytvářením objektů.

Zastoupení ve sbírkách
Státní galerie v Banské Bystrici, Galerie města Bratislavy, Slovenská národní galerie v Bratislavě, Sbírka slovenské spořitelny Bratislava, Moravská galerie Brno, Galerie Benedikta Rejta Louny, Galerie výtvarného umění Ostrava, Národní galerie Praha, Umělecko-průmyslové muzeum Praha, České muzeum výtvarných umění Praha...

Stedelijk Museum Amsterdam, Akademie voor Beeldende Kunsten Arnhem, Graphothek Berlin, Museum Bochum, Josef Albers Museum Bottrop, El Museo de Arte Moderno Jesús Soto Ciudad Bolívar, Kunstmuseum Düsseldorf, Museum Essen, Museum für Konkrete Kunst Ingolstadt, Artothek Köln, Moderna Galerija Ljubljana, Bibliotheca Vaticano, Library of Congres Washington, Albertina Wien...

Soukromé sbírky hlavně na Slovensku, v České republice, Německu, Švýcarsku, Francii, Nizozemí, Itálii, Portugalsku, a USA.