ozvěny ticha - manfred makra

Zveme na autorskou výstavu Manfreda Makry, rakouského umělce, který programově pracuje s tematikou ticha a přepisem tohoto stavu do vizuálního obrazu. Svá díla často koncipuje v propojení s konkrétním architektonickým prostorem. Aktuální projekt je provázán s výběrem prací českých i zahraničních autorů, kteří se ve své tvorbě také dotkli minimalizace zobrazovacích prostředků a je možné jejich práce s určitou kontemplací či ztišením propojit. Tito umělci již v minulosti s galerií spolupracovali a měli možnost v galerijních prostorách prezentovat svá díla prostřednictvím vlastních autorských výstav. Galerie Závodný dlouhodobě sleduje prolínání urbanistických vizí a projektů s volnou uměleckou tvorbou a je si vědoma vzájemných vazeb a možností, které toto propojení nabízí uživatelům i samotným tvůrcům. 

 K tematice určitého ztišení a kontemplace nás inspiroval výrok Tadaa Anda, vynikajícícho japonského architekta: „Nevěřím, že by architektura měla příliš mluvit. Měla by zůstat tichá a nechat přírodu v masce slunečního svitu promlouvat hlasem větru.“ Výstava Ozvěny ticha je volnou parafrází této myšlenky. To podstatné a důležité bývá někdy zřejmé až na druhý pohled. Bez možnosti mít čas a klid na vlastní prožitek může zůstat povaha věci samé skryta. 

Manfred Makra si vybudoval silnou vazbu k Japonsku, jeho kultuře, tradicím, poezii, architektuře, stolování. Pokud v jeho obrazech registrujeme samotu, ticho, nehybnost, téměř výhradně jsou to stavy oproštěné od negativních konotací k nihilismu či cynismu, blíží se spíše zenovému rozjímání. Evropská tradice a způsob myšlení se do autorovy tvorby vepisuje skrze výběr výrazových prostředků malby, které vycházejí z geometrické abstrakce. Tyto prostředky užívá autor velmi volně a volně je také snoubí s barevným spektrem. Často vznikají dvojice nebo početnější série prací. Jednotlivá díla je ale možné z cyklu lehce vyjmout, prezentovat samostatně, protože nejsou provázána systémovým výzkumem, při kterém odstranění jedné z prací znamená ztížení či znemožnění porozumění vazeb a posloupností celé série. Jedná se většinou o konvoluty prací soustředěné kolem jednotlivých témat, které si autor vybírá.

Nejnovější série s názvem Ambient více než všechny předešlé inklinuje k minimalismu. Čistě bílá malba není aplikována na plátno, ale přímo na hliníkové desky, které se v určitém momentu překrývají ve dvou výškových úrovních. Mezi dvěma plochami tak vzniká volný prostor, vrchní deska navíc vrhá stín. Šířka pruhu, který stín zcela zřetelně vykresluje, je závislá na úhlu dopadu světla na celý reliéf. Spodní deska má po jedné z kratších svislých stran silný barevný akcent, rovněž prezentován jako vertikální pruh. Celý reliéf připomíná otevřenou knihu. Její stránky jsou ale prázdné, čteme spíše její jasně vymezený formát s barevným akcentem a soustředíme se na prázdný meziprostor a jeho vazby k okolí.