petr kvíčala

1960, Svitavy, Česká republika

Petr Kvíčala patří k autorům, kteří citlivě vnímají možnosti propojení autorského výtvarného artefaktu s architekturou či užitým uměním. Vědomě zkoumá vazby a souvislosti mezi obrazem a jeho okolím, všímá si proměny působení malby v urbánním prostoru.
Této senzitivity a schopnosti vysledovat v konkrétním architektonickém uspořádání možnou spojitost s výtvarným dílem využívá i instalace v Galerii Závodný v Mikulově. Pro své site specific si Petr Kvíčala vybral bílou, až puristicky jednoduchou kamennou fasádu objektu galerie. Po dobu trvání výstavy ožije plášť budovy liniemi a psaníčkovými ornamenty, které mají svůj původ ve sgraffitové výzdobě renesančních a neorenesančních budov.
Kvíčalovo pojetí sgraffita se ale od své historické předlohy liší větší dynamičností a volností při opakování jednotlivých motivů, výsledná realizace tím získává nezaměnitelný rukopis autora. Umírněná barevnost struktury na fasádě předznamenává koncepci výstavy v samotném interiéru.
Barevná škála většiny vystavených prací se blíží monochromnímu pojetí malby. Obrazům dominují červené a bílošedé valéry.
První výtvarné pokusy Petra Kvíčaly jsou spojeny s krajinou /počátek 80. let/, ve které hledal náměty pro své kresby a malby. Postupně zjišťuje, že samy přírodní motivy ho neinspirují tolik, jako základní řád, který je možno v přírodě vypozorovat.
Vyjímá z přírody jednotlivé prvky - shluky bodů, přímky, elementární geometrické útvary, vlnovky - a řadí je v pravidelném a opakujícím se systému na plátno. Vznikají tak první zjednodušené záznamy viděné krajiny, které jsou východiskem pro další Kvíčalovu systematickou tvorbu. 
Archetypální krajinné znaky poté spojuje do struktur, které jsou svou povahou velmi blízké ornamentu - vizuálnímu prostředku, který již od pravěku využívají různé civilizace a lidské kultury. 
Na počátku 20. století je ornament odmítnut /A. Loos: Ornament je zločin, 1908/ jako systém příliš dekorativní a pro moderní umění a architekturu nevhodný. Pro Petra Kvíčalu však zůstává silným zdrojem nejzákladnějších abstrahovaných znaků, které systematicky uplatňuje ve své tvorbě.
Od 2. poloviny 90. let jsou výrazným tématem práce Petra Kvíčaly malířské realizace v architektuře. Patří k nim např. Intervence do architektury v bytě Ivana Kolečka, 1995, realizace na stropě vstupní haly Deutche Bundesbank, tzv. Ceiling dance, Chemnitz, 2004, účast na architektonické úpravě brněnské Reduty /architeti A. Novák, P. Valenta/, cyklus nástěnných maleb pro Rischart, Marienplatz, Mnichov, 2007, malba na pódiu pro mši papeže Benedikta XVI. V Brně, 2009.

Fotografie z výstavy. Foto: Ondřej Polák