tělo stále pracuje, mysl si může vzít dovolenou

Tělo stále pracuje, mysl si může vzít dovolenou…

Výstava, koncipovaná pro prostory Galerie Závodný v Mikulově, specifickým způsobem a s notnou dávkou prázdninové volnosti a nespoutanosti, reaguje na současné, mnoha institucemi obecně příjimané trendy a témata v aktuálním umění.

Výběr autorů /M. Abakanowicz, J. Jankovič, J. Valenta, M. Paštéka, Č. Kafka, Z. Sekal, K. Zlín/, kteří jsou na této skupinové výstavě zastoupeni, se váže k silné autorské generaci 60. – 70. let 20. století působících především /ale ne jenom/ v oblasti tzv. nové figurace. Jde o umělce, kteří byli originální a jedineční ve způsobu uvažování i ve způsobu inovativní umělecké práce. Válečná a poválečná léta, s nimi související materiální nedostatek, nutnost opakovaného obhajování základních morálních a lidských hodnot /pomoc bližnímu, sounáležitost, odříkání, pokora a hlad po tvorbě/ formovala tuto generaci i generaci jejích univerzitní profesorů. Dnes patří díla výše zmíněných autorů k pilířům mnohých institucionálních i privátních kolekcí.

Snad je odpustitelné, že jsem jejich vrcholné práce instalovala v duchu /již mnoho let trvajícícho/ trendu feminního, genderového, sociálního a enviromentálního… pohledu na současné umění. Byla jsem zvědavá, co tento způsob instalace přinese…

Výběr většiny prací je založen na motivu těla a tělesnosti a přesahů tohoto litemotivu. Instalaci doprovázejí krátké texty, které by mohly být doprovodným pandánem jakékoliv jiné instalace aktuálního, institucionálně „angažovaného“ umění.

Výsledek? Je nutné, abyste výstavu posoudili sami…

Mně osobně tento způsob práce potvrdil to, co jsem si vždycky myslela: umělecké dílo nutně a primárně musí mít svou kvalitu. Všechny přídatné kategorizace a zdůvodnění jsou svým způsobem zavádějící a nadbytečné…

Dobové, socioekonomické a kontextuální okolnosti a estetický vkus se neustále mění, v časové ose primárně obstojí skutečná kvalita díla. Pro mladší generace to znamená mít alespoň základní znalost toho, čeho jejich předchůdci dosáhli. Jinak hrozí opakování téhož, často i ve snížené nebo zcela absentující kvalitě...

Pokud se to nevědomostí kurátorů a umělců samých stane, pak je možné parafrázovat název výstavy ve slogan Tělo umělce stále pracuje, umění si může vzít dovolenou.

Tohle bych ale vážně nechtěla….