viktor hulík

13 srpna 1949, Slovensko

Pohyb a možná proměna patří k základním vlastnostem reliéfních variabilních objektů bratislavského výtvarníka Viktora Hulíka.
I nepatrný pohyb vyvolává proměnu vizuálně vnímané struktury a předznamenává cestu od známého k neznámému, od stěží postřehnutelného k jasně patrnému, od řádu věcí k chaosu, od pevných vazeb k destrukci.
Celý tento dynamický systém má svůj předobraz ve skutečné přírodě a jejích vlastních vývojových zákonitostech. Viktor Hulík vědomě na přirozené přrodní a krajinné jevy navazuje a ve svých pracích je přetváří. 
Počáteční Hulíkovy práce mají blízko ke konceptu a k okruhu autorů, které spojuje zájem o vizuální poezii. V cyklech Spojitosti a Prieniky /počátek 80. let/ jednoduchými zásahy transformuje skutečnou, nehybnou krajinu v krajinu nesoucí stopy lidské aktivity.
Viktor Hulík postupně zkoumá vzájemné prostorové vazby a vztahy, jeho úsilí posléze vyústí do kinetických konstrukcí v sérii Velkých posouvačů/1988/. Důmyslný systém pohyblivých segmentů /jednotlivé destičky propojují otočné klouby, které připomínají konstrukci skládacího metru/ mění tvar i vzhled reliéfu.
Všechny mechanické zásahy jsou reversibilní, divák může prostřednictvím několika posuvů či otočení balancovat na hranici dvou paralelních světů, světa striktního řádu a světa možné náhody a nahodilosti.
Ve výstavním prostoru Galerie Závodný budou prezentovány práce Viktora Hulíka, které vznikly pro roce 2000. Jsou to práce, které mají silně racionální základ, akceptují a využívají všechny možnosti a varianty geometrického řádu společně s možností pohybu.
Těžištěm pro tuto výstavu se stala řada posouvačů, reliéfů, které jsou v několika vrstvách nad sebou spojeny kovovým šroubem, často excentricky umístěným. Velice jednoduchá kompozice s minimalistickou barevností může kopírovat různé trajektorie pohybu, od jednoduchých posunů po velmi složitá křížení a otáčení. 
Silná redukce v barevné škále /používány jsou především černá, bílá a šedá barva/ umožňuje divákovi soustředit se i na velmi nepatrné, drobným pohybem způsobené změny v kompozici vnímané plochy.
Tyto práce jsou často prezentovány v zahraničí i v souvislosti s hnutím MADI /Movement - Abstraction - Dimension - Invention/. Toto volné seskupení bylo iniciováno v roce 1946 C. A. Quinem, jihoamerickým autorem, který byl přesvědčen, že i geometrické umění může být hravé. K tomuto okruhu autorů patří např. Rod Rothfuss, Gyula Kosice, Martin Blaszko...
Pan Viktor Hulík svůj koncept změny v časovém průběhu paralelně řeší i v sériích grafických listů spoluutvářených prostřednictvím počítačového programu, klasicky malovaných obrazech i trojrozměrných objektech.