Jaroslav Wasserbauer

narozen 1962, Nové Město na Moravě, Česká republika

Sklář Jaroslav Wasserbauer se v posledních letech velmi úspěšně prezentuje v zahraničí a jeho velkoformátové tavené plastiky se stávají součástí mnohých renomovaných sbírek /např. Glas museum Achilles-Stiftung, Hamburg, Německo, Imagine Museum, Glass St. Petersburg, Florida, USA, Glass Museum, Monterrey, Mexico, Modern Art, Soul, South Korea, Habatat Galleries, USA, Taipei, Taiwan.../

Galerie Závodný má z úspěchů J. Wasserbauera radost a formou autorské výstavy by ráda představila jeho aktuální tvorbu, která se vyprofi lovala směrem k monumentálnímu, minimalistickému objektu.

Základní materií pro všechny sochy je skelná tavenina, autor využívá všech jejích možností a specifických vlastností pro realizaci tvarově abstrahovaných plastik. Přirozené světlo formuje tvary a objemy jednotlivých artefaktů, oživuje barevné pigmenty. Autor však záměrně potlačuje dekorativnost, zdobnost a vypočítavou efektnost, ke kterým skelná hmota snadno vybízí.

Volí čistotu a jednoduchost, principy, které v kombinaci s objemem a váhou plastik budí respekt. Ojedinělou záležitostí se jeví i skutečnost, že autor po celou dobu vzniku díla pracuje na objektu sám nebo ve dvojici se svým synem Janem. Skica, model, sádrová forma, hrubé opracování taveniny, broušení a leštění – veškeré, i fyzicky namáhavé úkony, provádí umělec sám nebo ve spolupráci se synem Janem, autorský dohled je téměř stoprocentní.

Jaroslav Wasserbauer volně navazuje na silnou tradici české sklářské školy, která se formovala na přelomu 50.– 60. let 20. století. K jejímu okruhu patřili především studenti Josefa Kaplického, který působil na VŠUP v Praze – Stanislav Libenský, Miluše Roubíčková, Vladimír Kopecký a Václav Cígler. Dvojice autorů Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová pak dokázali svoje pojetí skleněné tavené plastiky povznést na úroveň monumentální sochařské tvorby a společně se svou pracovní skupinou se zabývali i otázkou skleněné plastiky v architektuře.

Přímý kontakt a spolupráce s Františkem Víznerem a Bohumilem Eliášem upevnily směřování J. Wasserbauera k volné autorské tvorbě. Vliv obou umělců lze dosledovat spíše v nárocích, které umělec klade na své vize a přísnou autokorekci vlastní tvorby, než v podobnosti umělecké produkce. Jaroslav Wasserbauer se brzy od svých patronů odpoutal a svůj potenciál rozvíjel směrem k prostorově výrazným a tvarově geometrizovaným plastikám.

Po studiu na Střední odborné škole sklářské ve Světlé nad Sázavou pracoval Jaroslav Wasserbauer jako brusič ve sklárně Bohemia v Josefově dole. Rytec Josef Švarc zde rád pracoval ve společnosti mladých a talentovaných autorů. V roce 1986 působí Jaroslav Wasserbauer v ateliéru broušeného skla ve škrdlovické sklárně. Počínaje rokem 1988 se autor osamostatňuje a tvoří ve vlastním ateliéru.

Silná tradice českého sklářského umění stále rezonuje a je prezentována i prostřednictvím tvorby mladší generace. Zahraniční instituce si dobře uvědomují finanční náročnost, fyzickou namáhavost i technologickou zdlouhavost celého procesu vzniku díla. To, že sklářské plastiky do svých akvizic zařazují, jen dokladuje jejich jedinečnost.