Zbyněk sekal 

12. července 1923 – 24. února 1998

„Znám širé pobřeží daleko na jihu. Moře tam plive valouny modré a zelenkavé. Sbírám je, tuším, že spíše patří moři, ne mně. Jenomže v tomhle postavení jsme sběrač, a co se naskytne, zvednu. A potom jsem zase dělník a obrábím, co jsem našel. Můj původ a zároveň jakýsi opěrný bod je v dálce nepamětné. Abych to utajil, nepřetržitě nosím masku.”
Z. Sekal, 26. 5. 1979

Zbyněk Sekal patřil k náruživým sběračům. Byl i velmi pracovitým a vytrvalým dělníkem. Především ale náležel k osobnostem, které svoji profesi velmi těsně porvázaly s vlastním životem. Nastřádané životní zkušenosti, ke kterým se řadí i těžké zážitky z koncentračních táborů i odchodu do exilu v roce 1969, je možné dohledat v jeho sevřené, velmi koncentrované tvorbě.

V ateliéru F. Tichého se Z. Sekal setkal s výtvarníky silně ovlivněnými surrealismem - M. Medkem, S. Podhrázským, J. Lehoučkou, J. Klápštěm... Surrealismus pro nás znamenal totální pojetí světa. Neomezoval se na umělecké snažení, přerůstal do životního stylu. Kresby a malby tohoto období postupně ustupují zájmu o plastiku a Sekal vytváří drobné sošky zvířat a amorfních tvarů z patinovaného bronzu.

Od roku 1962 průběžně vznikají obrazy seskládané z nalezených dřevěných a kovových segmentů. Menší rozměry plastik i skládaných reliéfů odpovídají velikosti Sekalova ateliéru i snaze tvořit ve formátech, se kterými lze žít v privátním prostoru domova.

Předměty, které vyhledával - dřívka, hřeby, železné pláty, dráty, popruhy látky, prázdné sifonové bombičky... - byly poznamenány dřívějším způsobem použití. Sekal jim jejich škrábance, šrámy a poranění ponechával. Korespondovaly s jeho životní zkušeností. Poznamenaný materiál se přesně snoubil s úmysly autora, dokumentoval vnitřní svět samotáře, jehož základním postojem jsou zaťaté zuby. Sekal se „svým" materiálem soucítil. Naslouchal jeho zákonitostem pečlivě a zodpovědně osazoval jednotlivé části nástěnných reliéfů. Objevoval v kusech kovů a provrtaných destičkách jejich přirozenou krásu a pokoušel se ji ve svých skládaných obrazech zachytit.

Velmi jemně a čistě působí téměř monochromní skládané reliéfy se stopami zásahů, vrypů a otisků do jinak poměrně kompaktního povrchu obrazu. Z propletených shluků drátů, které kotvil na dřevěný či plechem pokrytý podklad, vytvořil v několika variantách reliéfy hlav.

Počátkem 80. let uzavírá Sekal fragmenty nalezených materiálů v prodyšných a volných schránách z dřevěných hranolů. Vybrané zlomky předmětů se nachází v samém středu unikátních, křehkých staveb. Nekrčí se, působí sebevědomě a samozřejmě. Chrání křehká dřevěná kostra svůj poklad před zásahy zvenčí? Nebo jsou autorem vybrané předměty záměrně izolovány, uzavřeny v kleci, aby vynikla jejich odlišnost a nemožnost splynutí s okolním světem?

V ústraní vídeňského ateliéru vznikaly drobné kresby, plastiky, skládané obrazy, koláže a schrány do roku 1998. V únoru téhož roku pan Zbyněk Sekal zemřel.

Za pomoc s přípravou výstavy patří velké poděkování výjimečné ženě, paní Christine Sekal.

Životopisné údaje

1923 12. července narozen v Praze
1934-1941 studium na reálném gymnáziu a obchodní akademii, vyučil se knihkupcem
1940 praktikant v knihkupectví Topič
1941-1945 činnost v ilegální skupině komunistické mládeže, zatčen gestapem a vězněn na Pankrác, v Terezíně a Muthausenu
1945-1950 VŠUP Praha, ateliéry F. Tichého. F. Muziky a E. Filly
40.-50. léta ovlivněn surrealismem, především malířská tvorba
1950 přerušení studia, redaktorem v nakladatelství Svoboda
1953-1958 přesídlil do Bratislavy, překladatelská činnost
50.-60. léta abstraktní plastika
1957-1964 členem skupiny Máj
1969 odchod do emigrace v Berlíně
1970 trvale se usazuje ve Vídni
1972-1974 pedagogem na Akademii výtvarných umění ve Stuttgartu
1984 cena města Vídně za sochařství
1998 24. února umírá ve Vídni

Výběr samostatných výstav
1961 Galerie na Karlově náměstí, Praha
1965 Špálova galerie, Praha, Dům pánů z Kunštátu
1968 Divadlo za branou, Praha
1971 Galerie im Griechenbeisl, Vídeň
1976 Galeie Hildebrand, Klagenfurt
1977 Neue Galerie, Štýrský Hradec, Museum Bochum, Bochum, Museum des XX. Jahrhunderts, Vídeň
1988 Neue Galerie, Vídeň, Studio Toni de Rosi, Verona
1991 Rupertinum, Salzburg